Vašíček podtrhuje, že pandemie ovlivnila nejen zdraví, ale především společenské vztahy, a to způsobem, který dodnes zůstává nedostatečně reflektován. „My neočkovaní stále cítíme křivdu za bezpráví, které na nás společnost páchala, a hořkost za absenci reflexe,“ poznamenává. Zatímco většina očkovaných, jak tvrdí, se snaží tuto dobu vytěsnit, neočkovaní si nesou pocit nespravedlnosti a odsuzují společenské chování, které přirovnává k „velkému Stanfordskému vězeňskému experimentu“.

Vašíček vnímá strach jako hlavní hnací sílu, která vedla k přijetí drastických a často nesmyslných opatření. Strach byl podle něj umocněn médii a vládou prostřednictvím neustálého zdůrazňování počtu obětí a dramatických scén z nemocnic. „Když se lidé bojí, vzhlížejí k autoritám a žadoní, aby začaly něco dělat – cokoli. Tento přirozený lidský pud vede k tomu, že činnost – byť zbytná – uklidňuje,“ vysvětluje Vašíček. Proto podle něj lidé s nadšením šili roušky, sdíleli návody na dezinfekci a striktně dodržovali vládní opatření, která byla prezentována jako nezbytná ochrana.

Zmiňuje také fenomén obviňování, který v krizích často přichází. Nejprve byli označeni viníci mezi lyžaři vracejícími se z Itálie, později se terčem stali odpůrci opatření, neočkovaní a ti, kdo odmítali dodržovat vládní nařízení. „Od strachu je krůček k nenávisti,“ píše Vašíček a upozorňuje, že tento mechanismus vedl ke xenofobnímu chování i mezi lidmi, kteří by za běžných okolností k takovému jednání nesklouzli.

Jedním z nejvýraznějších momentů Vašíčkova komentáře je jeho kritika zavedení vakcinačních pasů, které označuje za formu digitální diskriminace. „Aplikace Tečka byla v podstatě digitální variantou žluté hvězdy – sloužila k identifikaci lidí s menšími právy, aby bylo možné je efektivně diskriminovat,“ tvrdí. Přirovnání k diskriminaci Židů ve 30. letech podle něj není přehnané, protože hvězdy tehdy sloužily k obdobnému účelu – označit odlišnost a usnadnit ostrakizaci.

Vašíček také odsuzuje vládní propagandu, která zveličovala přínosy vakcín a ignorovala jejich možná negativa. „Vládní propaganda vedla úzkostlivou válku proti skeptikům, které označovala za dezinformátory,“ poznamenává. Lidé se podle něj podvolili nejen ze strachu, ale i kvůli pohodlí – chtěli mít klid, cestovat nebo se bavit, a proto se stali komplici režimu, který podle něj nesl znaky „vakcinačně-rouškařské totality“.

Závěrem Vašíček varuje, že COVID ukázal, jak snadno může společnost opět sklouznout k diskriminaci. „Stačí lidi dobře postrašit a bude možné opět diskriminovat nekonformní odlišnost,“ píše. Podle něj je nutné se z této zkušenosti poučit a bránit základní svobody, aby v budoucnu nedošlo k jejich dalšímu omezování pod záminkou ochrany veřejného zdraví nebo jiných krizí.