Analýza upozorňuje, že sama smlouva a její forma je z hlediska práva Evropské unie a případně i českého ústavního pořádku vysoce problematická a bezprecedentní a de facto se jedná o změnu primárního práva (avšak proti pravidlům primárního práva). I když se oficiálně jedná o mezinárodní smlouvu mezi státy, dle této smlouvy jsou do mechanismů a přenosu pravomocí daných smlouvou zapojeny orgány EU, a to, aniž by k tomu byly autorizovány všemi státy unijní sedmadvacítky a bez jejich explicitního souhlasu.

Celá analýza návrhu smlouvy ZDE

Smlouva o fiskální unii se vměšuje do pravomocí orgánů EU

Orgány jako Evropská komise a Evropský soudní dvůr totiž byly zřízeny všemi státy EU, aby vykonávaly pravomoci, které na ně přenesly. Avšak dle smlouvy o fiskální unii získávají tyto orgány pravomoci, aniž by s tím vyslovily souhlas státy EU, které se se smlouvy o rozpočtové unii nezúčastní.

Návrh smlouvy najdete ZDE

„Není přípustné, aby mezinárodní smlouva zasahovala do pravomocí orgánů EU (ať již se jedná o jejich omezení nebo rozšíření), pokud to není v samotném primárním právu výslovně či implicitně připuštěno. Je však otázkou, zda navrhovaná Smlouva, přes všechny v ní zakotvené záruky, tato kritéria může reálně splňovat. Smlouva se sice nachází mimo rámec primárního práva EU, avšak současně předpokládá, že některá její ustanovení budou doplňována, resp. prováděna prostřednictvím sekundární unijní legislativy přijímané na základě platného primárního práva (na základě Smlouvy samotné by to nebylo možné). Tato provázanost, zejména ve vztahu k vymezení pravomocí orgánů EU, může být z právního hlediska problematická,“ tvrdí rozbor. S obejitím právního řádu EU má problém i Evropský parlament.