Můžete v úvodu zhodnotit stav a vývoj pravice v naší zemi v letošním, téměř uplynulém, roce?

Katastrofa! Sklizeň vlastní bezzásadové politiky.

Často nešetříte kritiku vůči ODS, jejím členem ale stále zůstáváte. Věříte tedy ještě tomu, že to není mrtvá strana?  

Hrajete-li fotbal, navlékáte nějaký dres. Stejné je to v politice. Už dvaadvacet let hraju v modrém dresu. Jenže letos jsem se na poměry ve svém mužstvu už nemohl – stejně jako jeho dva bývalí „kapitáni“ Klaus a Topolánek – koukat. K oběma mám blízký vztah, s Klausem jsem pracoval, s Topolánkem také, navíc jsme přátelé. Oslovila mne jejich dohoda a vůle něco se skomírající pravicí, respektive s ODS, udělat, zevnitř či zvenčí. V okamžiku, kdy se to kvůli nedostatku času celé zvrtlo, rezignoval jsem na všechny funkce, ale v ODS jsem jako řadový člen zůstal. Naděje umírá poslední, ale kdovíjaký optimista nejsem.