Občané rychle pochopili, že to stáří vylepší jen finančníkům, kteří dostanou na 30 let vaše peníze na hraní. Naivků, kteří podepsali smlouvu o druhém pilíři, se našlo do konce února jen 12 tisíc. Nyní anketa serveru Lidovky.cz ukázala, že druhý pilíř neláká ani poslance, kteří pro něj hlasovali. Jak dát penzijní systém do pořádku?

Neláká. Průzkumy ukazují, že zájem o penzijní druhý pilíř (opt-out) vytrvale klesá a je už dávno pod hranicí deseti procent. „Zájem Čechů o II. penzijní pilíř vytrvale klesá od loňského srpna, aktuálně do něj chce vstoupit 3,9 procenta občanů,“ zjišťuje nejnovější průzkum agentury STEM/MARK. Výmluvné byly také výsledky ankety mezi pravicovými poslanci, kteří pro důchodovou reformu hlasovali. Jak zjistil server Lidovky.cz, z 56 oslovených poslanců pouze 19 řeklo, že druhého pilíře „vstoupilo či vstoupí“. Potvrzuje to jednoduchou úvahu, že lidé s nejvyššími příjmy, kteří by mohli využít snížení solidarity, jež je do tohoto systému zakomponováno, se dokážou zajistit jinak.

Nevěřte, stát vám nic nedá

Nezabrala ani nemravná reklama penzijních fondů, že „stát dá“ 3 procenta k vašim 2 procentům z hrubé mzdy. Nevěřte tomu, je to opačně, vy dáte další 2 procenta k dosavadním 3 procentům, které vám stát strhává ze mzdy. Jen je dáte jinam, a proto vám bude důchod z prvního pilíře o ta chybějící procenta snížen. Zadarmo vám stát pochopitelně nic nedá.

Klíčovou změnou „důchodového spoření“ je tedy jiný fakt, a sice že dobrovolně zvednete svoje důchodové pojistné z 28 na 30 procent, což je totéž, jako když si trvale dobrovolně snížíte mzdu o dvě procenta., Z těchto 30 procent z vaší hrubé mzdy půjde do průběžného systému se státní garancí jen 25, kdy zaměstnavatel nadále zaplatí 21,5 procenta, a vy přidáte 3,5 procenta. Vedle toho odvedete 3 procenta ze mzdy do fondového pilíře a doplníte je o další dvě procenta mzdy z vlastní kapsy.

Účastník druhého pilíře tak sníží financování průběžného systému, přestože první pilíř zůstane nadále hlavní součástí jeho příštího důchodu. Kdo míň zaplatí, míň dostane. „Při výpočtu důchodu z I. pilíře se bude snižovat procentní výměra důchodu za každý rok účasti na důchodovém spoření o 0,3 %, tedy z původních 1,5 % za každý rok pojištění na 1,2 %,“ píše se až na 14. straně Manuálu k důchodové reformě, který se dá stáhnout z webu ministerstva práce a sociálních věcí. Ze specializovaného webu www.duchodovareforma.cz se to vyčíst nedá, nebo dá, ale já to tam nenašel. Ministerstvo tedy příliš nestojí o to, aby si lidé uvědomili, že koeficient pro výpočet důchodu ze zaplaceného pojistného bude o pětinu nižší.

Přitom se snadno může stát, že po letech spoření dostanete jen tento snížený průběžný důchod. K tomu nemusí váš penzijní fond zkrachovat. Jak upozornila ekonomka Markéta Šichtařová v Literárkách, pokud by se stalo, že vás dlouhá nemoc nebo nezaměstnanost vyřadí, takže budete platit méně než požadovaných 35 let, nedostanete ze svých naspořených peněz nic. Jediným řešením bude rychle umřít, protože tyto zadržené peníze podléhají dědictví. Není tedy pravda, že spoříte „na své“. Přinejhorším to bude jen „na děti“ (zatímco průběžný systém je „na rodiče“). K stáru tak nejlépe vychutnáte tu změnu.

Duté zhodnocení

Hlavním lákadlem má být fakt, že ona 3 plus 2 procenta budou v „důchodovém spoření“ započtena v plné hodnotě, zatímco v průběžném systému je v plné hodnotě započtena jen ta část, která nepřesahuje 40 procent průměrné mzdy. Jinou věcí je, co z té plné hodnoty zbyde po 30 letech investic, nad kterými účastník nemá kontrolu.

„Všech devět penzijních fondů připíše za minulý rok svým klientům zhodnocení, které zůstane o více než jeden procentní bod za inflací,“ uvedly v minulých dnech o výsledcích českého penzijního připojištění finanční stránky Aktuálně.cz. Reálná hodnota vložených peněz tedy klesne. Obstojí výmluva, že „byla krize“? Výnosy penzijních fondů jsou dlouhodobě na inflaci nebo pod inflací, odpověděl na přímou otázku Karel Svoboda, generální ředitel ČSOB Penzijní společnost, když na to byl dotázán účastníky semináře k penzijní reformě družstva Fontes rerum. Zachraňují to státní příspěvky.

České pobídky pro penzijní spoření jsou však v procentním vyjádření nejvyšší na světě.

Svoboda vysvětluje nízkou výkonnost fondů omezenými možnostmi investic, protože penzijní fondy měly v minulosti povinnost hospodařit s kladným ročním zůstatkem. Jinými slovy, ztrátu by musely hradit ze svého, proto volili obranářské investice do státních dluhopisů. Ty teď mají nepatrné výnosy. Základní úrokové sazby centrálních bank jsou na nule.

Nyní se rozšířily zákonné možnosti podstoupit větší riziko. Avšak toto riziko ponese střadatel. Co bude dělat, když přijde podobná pohroma, jaká zatočila s investicemi v letech 2008 a 2009, kdy ztráty činily polovinu nebo i větší část investice? Když ho to potká před odchodem do důchodu? Odpověď je jasná – utře.

Připlaťte si na snížení penze

Profesor Jaroslav Vostatek z Vysoká školy finanční a správní upozorňuje, že náklady soukromých fondů, které si rovněž ukousnou z investice, jsou nepoměrně vyšší než v průběžném veřejném systému. Ne dvakrát nebo třikrát, ale 20 – 30 krát! Nejde jen o znásobení nákladů na vznik mnoha konkurenčních společností a jejich marketing a reklamu v soupeření o pojištěnce. Musíte započítat i náklady řízení portfolia, poplatky správcům, depozitářům, brokerům a na burze. Pak tu jsou nálady spekulativních obchodů, protože všichni nemohou vydělat, někdo musí výdělky těch úspěšnějších zaplatit. Nezbývá než se zajistit proti kapitálovému, úrokovému a měnovému riziku. To všechno jsou obrovské peníze, které je třeba zaplatit vždy, i když fond tratí a musí sáhnout do podstaty. Veřejnému průběžnému systému stačí vybrat a centrálně zaevidovat platby a bezprostředně je distribuovat důchodcům.

Vítek Samek, předseda Legislativní rady ČMKOS, nabídl jednoduché posouzení vlivu výšky nákladů správy fondu na výslednou penzi. Dosáhnou-li náklady penzijního fondu jednoho procenta aktiv, sníží to penzi o 33 procent. Dosáhnou-li náklady dvou procent, sníží to penzi na polovinu. Většina fondů zatím uvažovala o dvouprocentních nákladech.

Je taky nesmysl, platit dva pilíře stejného charakteru, připomíná profesor Vostatek, když poukazuje na souběžnou existenci „důchodového spoření“ a penzijního připojištění.

Nejvíc ho však zaráží, že reforma je výhodná v nejlepším případě pro 50 procent pojištěnců s nejvyššími příjmy. Věděla o tom vláda? Jak to, že nedělá reformu pro všechny??

A kdo zaplatí transformační náklady, tedy peníze, které je třeba do průběžného pilíře doplňovat za účastníky druhého pilíře, kteří do něj přestali platit? Zaplatí se to navýšením státního dluhu? Prý nepřichází v úvahu. Pak už je k dispozici jen snížení penzí z průběžného pilíře. A zvýšení DPH, které má negativní vliv na všechno obyvatelstvo a na ekonomiku.

Můžeme se divit zemím, které druhý pilíř zavedly, že teď dělají zpětné reformy, protože potíže po roce 2008 je dostaly do situace, kdy na to nemají?

Kde to teče?

Vláda prosazovala penzijní reformu s poukazy na hrozivý vývoj důchodového účtu. Ten se propadá do mínusu už čtvrtý rok po sobě (od roku 2009). Loni se schodek přiblížil 50 miliardám korun. Kumulovaný schodek důchodového účtu už činí 150 miliard korun, upozornil ředitel Svoboda na semináři Fontes rerum.

Skutečně je český průběžný systém neudržitelný?

Dovoluji si nabídnout následující odpověď: Ten český udržitelný není, ale nikoliv proto, že je průběžný, ale bohužel proto, že je český. Je hluboce nespravedlivý a je hnán do deficitu úmyslně, aby se vynutilo ono – nákladné a neúčinné – „reformní“ řešení. Zbavme jej tedy tohoto příslušenství a může fungovat mnoho dalších desetiletí.

Demograf Tomáš Fiala z Přírodovědecké fakulty UK přitom odmítá tvrzení, že zdrojem neudržitelnosti bude prudké zhoršení podílu důchodců a aktivně pracujících. Jak říká, ve skutečnosti počet osob v poproduktivním věku zůstane do konce století na úrovni kolem 40 procent, neporoste, prožijeme jen mírné výkyvy. (Nezávisle na tom – co by nám byly platné peníze, kdyby tu nebyli lidi, kteří za ně nabídnou zboží a služby?)

Odborář Samek poukazuje na vliv nezaměstnanosti – každý den přibývají dva tisíce osob bez práce. Ti pochopitelně nemohou platit pojištění.

Samostatnou kapitolu představuje nedostatečné pojištění OSVČ, kteří spoléhají na příspěvky ze zaměstnaneckého sektoru a platí jen povolené minimum.

Nákladná nespravedlnost

Profesor Martin Potůček z Fakulty sociálních věd UK vidí systémovou chybu v tom, že důchodová reforma je oddělena od rodinné politiky a zvyšuje nespravedlnost vůči ženám a rodinám s dětmi. Reakci vlády na rozhodnutí Ústavního soudu o posílení ekvivalence považuje za chybnou. Zvítězilo bezduché účtařské kritérium - tomu, kdo vydělává víc, se přidá, a méně vydělávajícím (kterých je většina) se ubere. Přehlédla se kritéria jako je životní standard dnešních a budoucích penzistů, trh práce a další.

K tomu bych dodal, že v rozhodnutí Ústavního soudu byla posuzována jako nespravedlnost jen jedna složka – malé důchody z velkých příjmů. Přehlédla se však jiná nespravedlnost - fakt degresívního zdanění vysokých příjmů v důsledku zastropování pojistného. Ve všech civilizovaných zemích tečou peníze opačným směrem – progresívní zdanění poskytuje zdroje na sociální a solidární složku důchodů. Ta se tedy neplatí z pojistného, ale z daní.

Česká republika snížením nízkých důchodů a zavedením (degresívní) „rovné“ daně zamířila rovnou cestou k troskám státu východního typu.

Další nespravedlností je ignorování aktivní politiky zaměstnanosti. Lidé jsou nuceni k předčasným odchodům do důchodu a náklady této politiky nesou plátci důchodového pojištění.

Pro stanovení věku řádného odchodu do důchodu máme sice zákon, který umožňuje odsunovat rozhodné datum do nekonečna, ale je to zákon (jako mnoho dalších) pro legraci. Skutečný věk, ve kterém Češi odcházejí do důchodu, se znovu zkracuje. Stačí nahlédnout do statistik Eurostatu, které ukazují, že průměrný věk odchodu do důchodu je nyní v Česku téměř o dva roku nižší než v Německu, kde činí 62,2 roku. Je to tím, že statisíce našich občanů odcházejí do starobního důchodu předčasně, protože nemají jinou možnost, jak se bránit před nezaměstnaností v předdůchodovém věku.

Ještě roku 2007 bylo evidováno 323 tisíc předčasných důchodců, ale v loňském roce už jich bylo půl milionu (524 tisíc), více než pětina (22 %) z celkového počtu 2,34 milionu starobních důchodců. Mezi lety 2001 a 2007 průměrný věk odchodu do důchodu vzrostl z 58,9 roku na 60,7 roku, ale pak se trend zastavil a začal znovu klesat. V roce 2009 tak byl průměrný věk odchodu do důchodu 60,5 roku (61,5 u mužů a 59,6 u žen).

Co to stojí?

Například muž teď může jít do předčasného důchodu v 60, pokud má odpracováno 30 let bez náhradních dob. Průměrný předčasný důchod činí asi 10 800 korun. Kdyby šel normálně do důchodu až roku 2016, dostal by víc, rozdíl činí asi 1200 korun. Předčasný důchod je trvale nižší, než důchod řádný.

Kdo vydělá a kdo tratí? Valorizace důchodů podle nejnovějších pravidel je téměř nulová, a tak to můžeme spočítat zjednodušenou metodou. Přejme jim oběma dlouhého zdraví. Za předpokládaných 17 let pobytu v řádném důchodu dostane penzista 2,6 milionu korun, zatímco předčasný důchodce jen něco přes 2,4 milionu korun. Jenže předčasný důchodce bere důchod o tři roky déle, takže může počítat s dalšími téměř 400 tisíci korun. Dohromady tedy dostane přes 2,8 miliónu korun.

Když se na to podíváme z úhlu České správy sociálního pojištění, tak vidíme, že předčasný důchodce je ve srovnání s řádnými důchodci na straně výdajů o deset procent dražší, a k tomu je třeba přičíst zhruba stejný výpadek na straně příjmů, když platí o tři roky méně.

Abychom si udělali představu, o jaká čísla se tu může jednat, připomeňme si, že například roku 2011 se vybralo na důchodové pojištění 332 miliard korun.

A teď si vynásobme 523 886 předčasných důchodů s jejich průměrnou měsíční úrovní 9641 korun a přiblížíme se 61 miliardě korun ročně. Něco z toho jisté musí být, těžké profese nelze provozovat do vysokého věku, ale značným počtem předčasných důchodů vláda pohodlně zalepuje chyby hospodářské politiky, která ničí pracovní místa.

Pokud vám mají každoročně chybět desítky miliard jenom z tohoto titulu, musí to být na důchodovém účtu vidět. K tomu nezaměstnanost, špatně nastavené postavení OSVČ, státních pojištěnců. Platíme to všechno nízkými důchody a iluzí, že to dopadne lépe, když „peníze budou pracovat za nás“.

Nezkusíme evropský model?

Přitom lze penzijní systém postavit společensky přijatelněji a s větší možností pružně reagovat na výkyvy v ekonomice či demografii. Profesor Vostatek je propagátorem evropského systému FDC. Je průběžný, ale obsahuje větší zásluhovost formou individuálních účtů, zatímco nerovnosti jsou zmírňovány sociální a solidární složkou – placenou z daní.

Profesor Vostatek uznává, že současná ekonomická situace ČR neumožňuje bezprostředně zavést FDC, ale má za to, že by k tomu byl vhodný okamžiku „přehřívání ekonomiky“.

Teď se nic neděje a dlouho dít nebude, mrtvě narozený, dutý druhý pilíř lze bez obav zrušit. A pokud jde o příležitost ke změně, o ono „přehřívání“ - třeba na ně ještě dojde.

Publikováno se souhlasem vydavatele.