Cena za výsledek je totiž skutečně velmi vysoká – a to pro všechny. Řecko bude potřebovat další finanční pomoc ve výší 82–86 miliard euro. Dohodu bude muset schválit ještě šest národních parlamentů. Jednání po půlroce se ovšem dostala do zcela nové kvalitativní fáze: a to zejména díky postoji Francie, která se rozhodla postavit čelem proti neústupnému Německu. V první linii stanuli premiér Manuel Valls, ministr financí Michel Sapin a zejména prezident François Hollande.

Předseda komise Juncker tvrdí: „Grexit zmizel!“

Jako první se ohlásil se svým oficiálním postojem předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. „Grexit zmizel,“ sdělil agentuře AFP po nočním maratónu, v němž devatenáct zemí eurozóny nalezlo „společnou řeč“ a navázalo „dialog s Řeckem“. Nic není ale více eufemistické než tato slova. Ve skutečnosti šlo o nesmírně tvrdá, neúprosná jednání, jež překonala dosud všechny představy o tom, co je společný „evropský duch“.

Noční těžké jednání měl podle listu Financial Times zachránit předseda Evropské rady Donald Tusk, když vyslovil kolem šesté hodiny ranní větu, která se patrně zapíše do evropských vyjednávacích análů. Jak kancléřka Angela Merkelová, tak předseda Alexis Tsipras se zvedli od stolu, neboť nebyli schopni po čtrnácti hodinách pokračovat. Zvedl se i Donald Tusk, který se podíval směrem ke dveřím a řekl: „Sorry but there is no way you are leaving this room.“ (Promiňte, ale není žádný způsob, jak byste z této místnosti mohli odejít.“)

Následovalo momentální překvapení, po němž opadlo největší napětí. Předseda rady Tusk pozval vzápětí Tsiprase, Merkelovou a Hollanda do své kanceláře. Tam došlo ke konečnému smíru, jenž vyvrcholil v konečnou úmluvu.

Zápas Tsiprase a Merkelové o suverenitu Řecka

Hlavním sporným bodem bylo 50 miliard euro, které kancléřka Merkelová urputně požadovala jako zálohu po Řecích pro zpětné vyplacení – a to včetně jejich privatizačních fondů. Tsiprasova nabídka spočívala ve vytvoření menšího fondu, jenž by nároky věřitelů splácel. „V tu chvíli to bylo Německo, jež vedlo nejsilnější tlak na Grexit. Toto řešení jsem odmítl,“ řekl reportérům prezident Hollande.

Francouzský prezident během závěrečného jednání u Tuska podpořil Tsiprase v otázce „suverenity“, plynoucí z privatizačních fondů, s nimiž bude moci nadále Řecko svobodně nakládat. „Nemohlo být nic horšího, než ponížit Řecko, neboť Řecko nepožaduje charitu, ale solidaritu od eurozóny,“ uvedl Hollande, jenž se zasloužil zároveň o to, aby ze závěrečného dokumentu zmizela zmínka o „časovém odchodu“ Řecka z eurozóny – kontroverzní iniciativa, s níž přišel německý ministr financí Wolfgang Schäuble.

Samotný střet mezi Merkelovou a Tsiprasem zanechá podle pozorovatelů silné šrámy na německo-francouzském spojenectví, byť oficiálně se oba státníci snažili vystupovat jako nedílná entita a prezentovali výsledek jako společné úsilí. Věta kancléřky Merkelové, jež byla po celé jednání neoblomná vůči Athénám, označila další cestu ještě za „dlouhou“ a „obtížnou“, než se podaří Řecku obnovit růst. Prezident Hollande označil Tsiprasovo rozhodnutí přijmout podmínky, jež bude muset obhájit před parlamentem, za „odvážné“. Předseda komise Juncker připustil, že jednání byla „obtížná“ s tím, že budou moci „na konci týdne“ být znovu obnovena konkrétněji.

„Oni tam Tsiprase ukřižovali,“ popsal pro Financial Times vyjednávání evropský úředník, účastník jednání.

Státní převrat s „pistolí na tepně“?

Před řeckým parlamentem stojí v úterý a ve středu jedno z nejtěžších zasedání, kdy má parlament přijmout nebo odmítnout nepopulární reformy výměnou za záchranu z Grexitu. Mezi těmito opatřeními jsou zvláště zvýšení DPH, reforma systému důchodů a pracovního trhu a privatizace mechanismu, jenž by zajistil nezávislost statistických měření. Smlouvu musí odsouhlasit tento týden i německý Bundestag. „Jakmile to udělají, před námi už bude stát již jenom formálnější rozhodnutí, abychom odstartovali další jednání,“ upřesnil Jeroen Dijsselbloem, předseda Euroskupiny.

Hlavním důvodem, proč řecký premiér Tsipras přistoupil na podmínky, které mnozí kritici označují za „kapitulaci“ a i nadále za „ztrátu suverenity“, byla snaha zachránit řecké banky, jimž došly peníze, kvůli čemuž hrozily nepokoje a celkový finanční rozpad země. Eurozóna, jejíž ministři se opět dnes scházejí, se pokusí najít způsob, aby zajistila „most“ pro financování Řecka v krátkodobém období – tedy do odblokování finanční pomoci. V současnosti existuje Řecko jen díky injekcím z Centrální evropské banky (BCE), která pracuje v „pohotovostním režimu“.

Po sociálních sítích se ale i nadále šíří názory, že Řecko bylo k řešení dotlačeno násilím, doslova s „pistolí na tepně“, jak komentoval jeden z účastníků jednání. Jde o „Thisiacoup“ (státní převrat), běželo zejména na Twitteru. Řecko nakonec ustoupilo, aby utvořilo společný fond, jenž sdružuje řecká aktiva ve výši 50 miliard euro, které mají garantovat slíbený proces privatizace.