Zpověď dámy Andreje Babiše: Je jí líto vás, co nejste z Prahy

„Já jsem s panem Babišem hnutí ANO 2011 spoluzakládala, dělám ho spolu s ním ve svém volném čase a zcela zdarma," řekla ParlamentnímListům.cz někdejší redaktorka České televize, která to dotáhla až na Úřad vlády v době, kdy byl sídlem premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD).

Znám Babiše, rozumíme si, tak proč ne

K tomu, aby se angažovala pro vznik hnutí, jí vedla touha něco změnit. „Co na to mám říct? Já mám svůj názor na to, co se děje v tomhle státě. Běžte se podívat na vesnice, běžte se podívat do malých měst, jak jde život. Zeptejte se, co vám řeknou starostové. Jak lidi žijí za peníze, které mají," konstatuje Veverková.

Keller: Vše rozkradeno. Miliardáři Babiš a Bakala se rvou o zbytky

„Já s tím prostě chtěla něco udělat a Babiše znám deset let, mám ho ráda, myslím si o něm, že je to slušný člověk. Vím o jeho aktivitách vůči tělesně postiženým a dalším sociálně slabým skupinám. Zkrátka je mi lidsky blízký a když jsme se potkali a zjistili, že naše představy jsou plus mínus velmi podobné, tak jsme se dohodli a založili jsme hnutí ANO 2011," popsala někdejší novinářka, jak se dostala ke zrodu ANO 2011.

Čtěte vše o výzvě ANO 2011

Já a politika? Rozhodně ne!

Politické ambice prý rozhodně nemá. Proto prý v ANO 2011 nepůsobí. „Já do politiky a do parlamentu jít nechci, ale to neznamená, že se tu nedá nic udělat pro lidi. Vždyť kdo s těmi lidmi mluví, kdo za nimi jde? Já jsem dostala asi dva tisíce mailů. A ti lidé tam píší strašné věci. Já jsem z malé slovenské vesnice a z malého českého města a já vím, jak ti lidé žijí, říká Veverková důrazně.

Související: Po příštích volbách budu premiérem, naznačil Babiš

„To není jenom o korupci, to je jedna kapitola, ale jak jsou na tom lidé sociálně. Kam se to hrne, co přijde příští rok se zvýšením DPH. Co všechno budou muset lidi ustát. Vždyť oni už nemají skoro žádnou naději. Prostě se musí něco změnit," myslí si.

Začíná to zákony a končí těžkým životem pro lidi

A kde začít? „Už od samotné tvorby zákonů. Novináři přeci vědí dobře, že někdo na ministerstvu něco napíše, dokonce možná i s nějakým svatým nadšením a třeba i dobře, pak to projde kolečkem. Nějak se to změní, původní pisatel zjistí, že tak od něj odchází jiný návrh zákona, než on napsal. Prožene se to legislativní radou vlády, ta něco řekne, pak vláda něco řekne, nakonec Poslanecká sněmovna a vychází z toho zmetky," popisuje své zkušenosti Veverková.

Čtěte také: Andrej Babiš: Žijeme v nefunkčním státě, udělejme s tím něco!

A výsledkem takové legislativy podle ní je, že život je pro lidi čím dál těžší a čím dál složitější. „A mně to vadí. Já jsem matka a stejně jako ostatní matky nechci, aby naše děti, které tu vystudují nějakou slušnou školu, skončily v zahraničí," klade na misku vah svého rozhodnutí další argument.

Podle ní je to o principu. „Já se vždycky snažila být plus mínus slušná doufám, že o mně nemůže nikdo říct, že bych se k někomu chovala hnusně. A nechci se chovat hnusně. A chci, aby se k sobě lidé chovali hezky a aby měli před sebou vidinu slušného života. A to teď nemají. A v tom jsem s Babišem za jedno. A protože znám Babiše dlouho, tak jsem se přidala k jeho nápadu, jak tady něco udělat," vysvětluje ParlamentnímListům.cz Veverková.

Poslance ať dělají odborníci

A znovu zdůrazňuje, že i kdyby hnutí uspělo ve volbách, její ambice jsou jiné, než politika. „Chodím do práce asi třicet let. Vždycky jsem chodila do práce a doufám, že vždycky do nějaké práce chodit budu. A já nemám žádné politické ambice. Já nechci do parlamentu, protože vím, že nejsem ten typ. Tam by měli být lidé, kteří výborně znají nějakou oblast, kterou by dokázali legislativně uchopit, a to já prostě nejsem. Takže v politice být nechci," dodává na vysvětlenou.

Představu, jak by to zde mohlo vypadat, má. „Léta se stýkám s lidmi, kteří žili na severu. Žili v Dánsku, žili v Norsku, ve Švédsku a všichni říkají, že to jde. Tak proč to nejde u nás? Minulý týden jsem se byla podívat na estonského premiéra, který vykládal, že 98 procent bankovních transakcí jde přes internetové bankovnictví," popisuje spoluzakladatelka ANO 2011.

V Estonsku to jde. A u nás?

„Veřejné zakázky? Všechno elektronicky. Daňové přiznání? Pošle vám to finanční úřad v elektronické podobě a vy jenom zkontrolujete, jestli vám to napsali správně. Zabere to pět minut. Takže všichni odevzdávají daně. Tak proč, když to jde v Estonsku, když to jde na severu, proč to nejde tady? Navíc tenhle národ je ještě šíleně kreativní a šikovný," dodává.

„Já jsem pracovala (mluvčí) pro Miroslava Grégra (ministr průmyslu ČSSD), to byl slušný člověk, který v životě nevzal korunu. Špidla? Zvláštní, ale absolutně slušný člověk, za kterého bych dala do ohně hlavu, nejenom ruku. V životě nevzal korunu. Byli to poctiví dobří chlapi, kteří s tím také něco chtěli udělat. A Babiš je pro mě totéž," vrací se Veverková k tomu, proč právě Babiš.

Napsali jsme: Andrej Babiš: Ponižují mě, hrozí mi smrtí. Chci být premiérem

Více o Andreji Babišovi ZDE

„Je mu sedmapadesát, v zásadě má všechno, co si člověk představuje že chce v životě dokázat a teď má pocit, že musí udělat něco většího, než jen dát ze svého pár milionů na potřebné lidi. Ačkoliv - kdyby alespoň tohle udělali všichni, kteří ty miliony prostě mají?" posteskla si pro ParlamentníListy.cz Veverková.

Lidi jsou zdecimovaní

„A to nejsou jen maily, o kterých jsem mluvila. Dělám v pojišťovně, chodí za mnou lidé a jsou naprosto zoufalí. A mnohdy přitom stačí, aby to měli komu říct a měli nějakou naději, že se to může změnit, že oni to třeba mohou změnit. Ale většina z nich je tak zdecimovaná, že už ani nevystrčí hlavu, ani se nesnaží. Už ani nemají zájem to chtít řešit. A to mluvím třeba jen o soukromých problémech, natož o těch veřejných. Atmosféra ve společnosti je prostě strašná," vrací se k tomu, proč se nechala zlákat myšlenkou na hnutí ANO 2011.

„A co s tím? Máme začít chodit do kostela? Máme řešit ANO 2011? Jak si najít nějaký záchytný bod? Já to neumím říct, nejsem politik a neumím tlachat, ale nějakou naději potřebujeme. Tady byly Věci veřejné, daly lidem naději a pak lidi tím, jak se chovají, dobily definitivně. To se prostě nedělá," míní.

„A já v sobě cítím energii a nechci být zdecimovaná jako ostatní a třeba jen doma na zahradě okopávat mrkev a čekat na vnoučata, která sem přijedou jednou za čas odněkud ze zahraničí. To prostě nechci. Tak se angažuji v ANO 2011 a věřím, že to má smysl," uzavřela Anna Veverková.

Psali jsme: