„Od okamžiku, kdy jsem přišla na tento svět, jsem pesimistka. Už básník Osip Mandelštam napsal, že jsme se nenarodili proto, abychom byli nešťastní. A to se mi pořád potvrzuje. V mládí jsem si zažila, jak může být náročná výchova v totalitní době a proto jsem se rozhodla, že nebudu mít děti. Můj manžel byl starší, takže to pochopil. Ale často mi předhazovali, že jsem si vzala komunistu. Jenže on se jím stal s nástupem fašismu v Evropě a pak za mnou stál celý život," začíná Zdena Mašínová pro ParlamentníListy.cz velmi osobní zpověď ve svém olomouckém bytě.

Emigraci si rozmyslela kvůli blízkým

Za bratry byla v USA od devadesátých let celkem třikrát, přičemž nedávno se zúčastnila i pohřbu staršího Ctirada, ale v současnosti již po cestování netouží. Nicméně Zdena Mašínová mohla prožít ve svobodné společnosti delší část života, ale rozhodla se jinak. „Jedinou možnost, jak se dostat na západ a do demokratické společnosti, jsem měla v roce 1969, tedy rok po okupaci sovětskými vojsky. Přes východní Německo jsem se na den dostala do Dánska. V hotelu v Rostocku jsme měli nechat hlavní zavazadlo, protože jsme se tam večer vraceli. Já si ale kufr vzala a vysvětlila, že mám ráda věci u sebe. Ještě jsem vůbec nebyla rozhodnuta, jestli emigruji," vzpomíná.

Na zájezdě s Čedokem tehdy už dopředu poznala osobu, která ji sledovala. V dánské Kodani se od skupiny odpojila a setkala se před budovou opery s mladším bratrem Josefem. V blízké restauraci pak celý den diskutovali, ale nakonec se rozhodla, že se vrátí domů. Měla pádné důvody. „Po popravě strýce Ctibora Nováka a smrti mé maminky zde zůstala babička, která ke mně, jako k poslednímu členu rodiny, dost přilnula. Nikdy mě ale nijak nepřemlouvala, abych s ní zůstala. Nechávala mi volnost v rozhodování. Spravedlivé je říci, že jsem v té době měla už známost s mým manželem, který pro mě v životě dost znamenal," doplňuje ParlamentnímListům.cz.

Otec a matka Mašínovi