Vypravili jsme se po plzeňských obchodech a žasli, jaké rozdíly v potravinách jsou. A pravděpodobně nejde o nějaké finále, protože už za dveřmi jsou adventní dny, předvánoční nákupy a samozřejmě zima, kdy všechna tato zelenina se pěstuje v jižních státech nebo alespoň malá část v českých sklenících a nikoliv v hydroponických zasklených plantážích Beneluxu.
Zkouška vpravdě netradiční
„To je šílené, proč bych to kupovala za tak nekřesťanskou cenu,“ říká starší paní, která si pro jistotu nandává brýle, jestli prý to není nějaký klam. Nebyl. „Za sedmdesát korun si to nekoupím ani náhodou. Ať jim to tady shnije. Zelenou slupku vyhodím, semena také, takže to mám nějaké to deci šťávy a trochu vnitřku. Za takovou cenu!“ Paní sleduje i další druhy melounů. Tam je cena stejná, jako u těch vodních, tedy běžně nejlevnějších. Změna – jsou nejdražší. „To si samozřejmě mohu odpustit, trochu té sladké červené vody, ale je to nehoráznost. Zkouší, co lidi vydrží,“ konstatuje žena.
„Před pár dny tady měli jednu skleníkovou salátovou okurku pomalu za padesát. Teď to snížili na dvacku. Logicky – ta se nemohla prodávat. Tak sundali cenu a hned je 60 procent slevy! To je tedy děs běs, co se tu odehrává,“ konstatuje starší muž. Poukazuje na to, že kromě svazku klasických ředkviček za desetikorunu měli v obchodě asi čtyři ředkvičky různé barvy za 35 korun. „Že bych něco kupoval podle barvy, to tedy nechápu,“ pokračuje muž. „Tak holt si nechám zajít chuť. Žlutá a tmavá rajčata jsou stejně jako amarouny.“
Chvála tuzemské zeleniny
Polní rajče, kilo za 69, není v marketech vůbec vidět. To jen na trzích, kde jej přivezou pěstitelé z jižní Moravy. Auta mají vyskládaná polními okurkami. „Dá se jíst i to zelené,“ konstatuje jeden z prodejců a s chutí se zakousne do čerstvé zeleniny. „Podívejte, jak je šťavnatá. Včera sbíráno.“ To se v případě marketů stává jen výjimečně. Pozitivním příkladem jsou skleníková rajčata z farem rovněž na jižní Moravě. Jsou ale podstatně dražší, i v akci je 250 gramů za necelých 40 korun, jinak běžně 70 i více.
„České brambory tady z Čech. Naše české odrůdy,“ říká jeden z prodejců, jenž sem pravidelně jezdí z Valče v Karlovarském kraji. „Moc pěkné brambory,“ říká paní a vybírá červenou Red Annu nebo zajímavě žluto-červený Apač. Stále ještě se najdou lidé, kteří tyhle odrůdy, vyšlechtěné v šumavských Velharticích, jen okukují. „Neznají ty červené, byť pod slupkou je krásná žluť,“ vysvětluje jeden ze zákazníků ostatním.
Ovoce na trzích prakticky není. Neúroda je vidět. Zmiňovaný pěstitel z Valče má malá jablka, odrůdu Sparťan, za 35 korun. „Vůbec nejsou,“ konstatuje. „Urodilo se málo, protože byly mrazy. Tak máme jen takovéhle prcky.“ I ty ale mizí, protože cena je slušná. „V marketech jsou už za padesát i šedesát korun,“ zní náměstím. Hlučná paní vybírá ty nejlepší. „Berte i ty s ťopky, možná, že jsou červivá, ale tím pádem zaručeně bio. Ale pán tu takové označení nemá, protože vlastně všechno má přírodní. Brambory, jablka, kdysi i bílý rybíz,“ popisuje další kupující.
Méně nemůže být více
Plzeň má bohužel absenci na takové trhy. Kromě sobotního dopoledne na Náměstí Republiky občas najdete přes týden v brzkých ranních hodinách nějakou tu zeleninu na Chodském náměstí. Bývaly tu desítky prodejců a pěstitelů. Dnes už je to minulost. Pár lidí, co nabízí přebytky ze své zahrádky a pak také několik obchodníků. Dříve se tu pohybovaly davy koupěchtivých lidí, důchodců i maminek s malými dětmi. Kupovala se zelenina z nedalekých Křimic. Ta se ale už smrskává na nějakou tu kořenovou zeleninu a zelí.
„Nahrávají těm velkým obchodníkům. Jedině tak ještě nějací Vietnamci mají relativně slušný sortiment. Ale na karlovarské tržiště u autobusových zastávek MHD v centru města, to tady nemají,“ hodnotí jak vidno znalý muž. „Proč bych si kupoval německé a francouzské brambory nebo papriku z Holandska, když na plzeňském náměstí mám k vybrání z mnoha přepravek. Jsou tu lodny a lodny rajčat, okurek, paprik…“
Blíže a levněji
Najdete tu i zeleninu, která je neprávem zapomínána. Nejen špenát, ale i třeba mangold. Kedlubny máslovky, bílé i červené. Mrkev černou i žlutou, nejen červenou. A velmi zdravou červenou řepu. Ale také velikánské svazky bílé ředkve, za 35 korun. K porovnání se zmiňovaným pidisvazečkem z Globusu „nebe a dudy“.
Podle zemědělských analytiků to bude o letošní zimě cenově velmi překvapivé. Jablka se mohou vyšplhat až ke stovce za kilo! A ta středoevropská moc neuvidíte. Spíše z Afriky či Jižní Ameriky – dál než z Chile snad být ani nemohou.
„Otázka je, jestli potřebuji mango nebo papáju a zda si neodpustím kedlubnu z Portugalska. Mělo by se konzumovat hlavně to, co je kolem nás a ne až někde za oceánem. O podpoře našich pěstitelů ani nemluvě,“ hodnotí situaci mladší manželský pár.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte, že české potraviny na trhu mají lepší ceny než dovoz v supermarketu?
autor: Václav Fiala
