Vypravili jsme se po plzeňských obchodech a žasli, jaké rozdíly v potravinách jsou. A pravděpodobně nejde o nějaké finále, protože už za dveřmi jsou adventní dny, předvánoční nákupy a samozřejmě zima, kdy všechna tato zelenina se pěstuje v jižních státech nebo alespoň malá část v českých sklenících a nikoliv v hydroponických zasklených plantážích Beneluxu.
Zkouška vpravdě netradiční
„To je šílené, proč bych to kupovala za tak nekřesťanskou cenu,“ říká starší paní, která si pro jistotu nandává brýle, jestli prý to není nějaký klam. Nebyl. „Za sedmdesát korun si to nekoupím ani náhodou. Ať jim to tady shnije. Zelenou slupku vyhodím, semena také, takže to mám nějaké to deci šťávy a trochu vnitřku. Za takovou cenu!“ Paní sleduje i další druhy melounů. Tam je cena stejná, jako u těch vodních, tedy běžně nejlevnějších. Změna – jsou nejdražší. „To si samozřejmě mohu odpustit, trochu té sladké červené vody, ale je to nehoráznost. Zkouší, co lidi vydrží,“ konstatuje žena.
„Před pár dny tady měli jednu skleníkovou salátovou okurku pomalu za padesát. Teď to snížili na dvacku. Logicky – ta se nemohla prodávat. Tak sundali cenu a hned je 60 procent slevy! To je tedy děs běs, co se tu odehrává,“ konstatuje starší muž. Poukazuje na to, že kromě svazku klasických ředkviček za desetikorunu měli v obchodě asi čtyři ředkvičky různé barvy za 35 korun. „Že bych něco kupoval podle barvy, to tedy nechápu,“ pokračuje muž. „Tak holt si nechám zajít chuť. Žlutá a tmavá rajčata jsou stejně jako amarouny.“
Chvála tuzemské zeleniny
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala