Jak se na tento akt a na jeho hokejové konsekvence dívají slavné hvězdy naší hokejové minulosti?

Vladimír Martinec, šestý nejproduktivnější hráč v historii všech mistrovství světa chápe, že Rusko muselo nějak zareagovat, protože počet odvolaných diplomatů byl podle něj opravdu až astronomicky vysoký. Ovlivní to nějak česko-ruské vztahy na ledě?

„Myslím, že určitě nijak zvlášť to ty zápasy neovlivní. V šedesátých a sedmdesátých letech seděli všichni doma, skoro žádný hráč nemohl hrát někde v zahraničí, to byl hlavní rys té doby, ale to už skončilo, takže si samozřejmě můžeme říkat, že je to prestižní duel, ale ta atmosféra z éry komunismu to být rozhodně nemůže.“

Stejně smýšlí i další hvězda 70. let, střelec Milan Nový. Situaci ohledně vyhoštění ruských diplomatů a následného zařazení Česka Ruskem na index nepřátelských států odmítá komentovat: „Jsem hokejista, budu komentovat jen věci související přímo se sportem. Když jsem byl nedávno v Moskvě, taky po mně chtěli vyjádření k nějakým politickým tématům, ale já jsem slušně odmítl. A oni se chovali rovněž velmi slušně, žádná nenávist tam cítit nebyla. A obyčejné lidi na obou stranách tahle záležitost jistě nijak neovlivní. A neovlivní to ani hokej. Rusko je silný soupeř, ale bude to stejné, jako když hrajeme třeba se Švédy, s Kanadou nebo s Finy.“

Trenér Vladimír Vůjtek také soudí, že žádné nepřátelství na hokejovém ledě nehrozí: „Musíme si uvědomit, že spousta hráčů hraje nebo hrála v KHL nebo i v NHL, ti kluci se velmi často znají a domnívám se, že je ta politika vůbec nezajímá.“

Jiří Holík, legendární hráč s výjimečnou rekordní bilancí 319 utkání za českou reprezentaci k tomu podotýká: „Pokud jde o tu kauzu Vrbětice a vypovězení ruských diplomatů, tak já souhlasím s názorem jednoho českého diplomata, který řekl, že je směšné, když země jako my dává ultimáta Rusku.

Navíc se to všechno najednou vytáhlo po 7 letech, to je hrozně dlouhá doba. Já té oficiální verzi moc nevěřím. Ano, můžeme se ozvat, ale ne takhle, nějaké vyhrožování a hromadné vyhošťování, to je šílenství. Musíme postě vzít na vědomí, že Rusko je velmoc a snažit se s ní udržovat přátelské vztahy.“

Jak se ta politika promítá potom v hokeji?

„Tomáši, jak jsem už řekl i pro vaši novou knihu NAGANO 1998, tak například dobře víme, že v 70. a 80. letech nebyla nejsilnějším celkem světa Kanada ani USA, ale sovětská Sborná. A právě politika – to znamená rozpad Sovětského svazu – a tím i toho tvrdého výchovného systému baze atd., to se v Rusku nezachovalo nebo se zachovalo jenom něco – podobně jako u nás po sametové revoluci – a to ostatním soupeřům vlastně odklidilo z cesty toho nejobávanějšího soupeře.

A to je přesně učebnicový příklad, že politika bohužel do sportu zasahuje, ale dnes už zdaleka ne tolik jako dřív. A teď mám na mysli vztah Česka a Ruska.

Myslím, že ty časy, kdy lidé oslavovali každý gól, který jsme dali Rusákům jako součást osobní vendety tehdejšímu režimu, to všechno už přece neplatí, a to už se nevrátí. Ti hráči už takhle neuvažují, a to se týká i většiny fanoušků. To by se k nám jedině musela opět vrátit totalita řízená Moskvou, pak bychom mohli srovnávat. V tomto případě jde ale pouze o hokej.“