„Většina autobusů teď končí ve Lvově, dál už nejedou,“ řekla pracovnice na přepážce, kde se prodávají jízdenky na Ukrajinu. Autobusy z pražského nádraží Florenc jezdí gastarbajtři domů na východ. Většinou jde o stanoviště sedm až devět. A tam postával redaktor ParlamentníchListů.cz.

Manželka odjela

Nechtěli, abychom je natáčeli na diktafon, abychom je fotili. Křestní jména také nejsou pravá, nicméně toto jsme se dozvěděli. Tělnatější muž, který se představil jako Volodimir, zrovna doprovodil svou manželku na autobus. Bylo to velké loučení, plné polibků. Stalo se kolem půl osmé večer. Jsou ze Lvova, což je celkem daleko od hlavních bojů, i když na největší město západní Ukrajiny se také útočilo.

„Jela za příbuznými. Jakmile tam budu něco platný, jedu také. Co vím od kamarádů, každý pojede bránit Ukrajinu, naši vlast,“ řekl. Autobus už odjel, ale tři muži zůstali na zastávce. Ukrajinci se často chodí loučit se svými blízkými hromadně. „Evropa nám žádnou pomoc asi neposkytne. Nemáme atomovku, takže se Rusů všichni bojí. Ale Putin se nezastaví, uvidíte,“ dodal.

Cesta autobusem

Jak vypadá v současnosti taková cesta autobusem na Ukrajinu, sdělil ParlamentnímListům.cz gastarbajtr, který si také nepřál být jmenován. Předevčírem dorazil do Lvova. Plný autobus se prý změnil na tiskové centrum. Všichni naslouchali přes chytré telefony, co se doma děje, a důležité zprávy pouštěli nahlas. Tak proběhla celá noc.

„Bljať na Putina,“ ozvalo se při jeho cestě několikrát. Lidé spolu až tak moc nehovořili, prý jen potichu sdíleli jasnou myšlenku, že toto se stát nemělo, že tohle už ten psychopat z Kremlu přehnal. Celý svět za nimi stojí, ale bohužel jako před druhou světovou válkou. Tehdy si „zápaďáci“ také neuvědomovali, že je Adolf Hitler šílenec. A v roce 1968 Češi pocítili, jací jsou Rusové. Když několik desítek minut stáli na hraničním přechodu kousek od Lvova, a to už na ukrajinské straně, přišla pohledná celnice a pozdravila: „Sláva Ukrajině!“ A všichni to po ní sborově opakovali.