Mnoho voličů, kteří si myslí, že problém není v systému, ale ve zlých lidech, kteří v něm působí a které je potřeba z něj odstranit, je podle Valeše na omylu. „Neuvědomují si, že systém je takto dělaný právě proto, aby se tam zlí lidé mohli dostat,“ uvádí. Příkladem toho podle něj byly prezidentské volby, které vyhrál bývalý rozvědčík a předseda základní organizace KSČ Petr Pavel.

Rozhodně není názoru, že by takový problém vyřešily korespondenční či elektronické volby, které chce současná vláda prosadit. „Být po mém, tak žádné korespondenční a elektronické volby nejsou. Elektronické volby by mohly být pouze v okamžiku, kdyby nám hrozilo něco podobného, jako jsme zažili za covidu, kdyby nebylo opravdu jiné možnosti. To snad, ale i tam bych byl velmi opatrný. Některé státy, které elektronické volby zavedly, je zase zrušily, takže to úplně nemusí být cesta ke světlejším zítřkům.

A u korespondenční volby jsem jednoznačně proti, a vůbec v obou případech, protože jsem zastáncem toho, že pouze lidé, kteří žijí a odvádějí peníze v tomto státě, jsou také jeho podílníky. Pouze oni a jenom oni znají, jak to tady vypadá, a pouze oni, protože svými penězi přispívají na chod státu, mají právo se vyjadřovat,“ dodává politolog v rozhovoru pro Rádio Universum.

Vláda podle jeho mínění chce korespondenční a elektronické volby prosadit kvůli obavám, že v dalších parlamentních volbách už neuspěje. „Volebním aktem, když tam opravdu fyzicky přijdete, tak tím dáváte najevo, že vám opravdu aspoň trošku jde o tuto zemi. To je jedna věc. Druhá věc je, že je této vládě vytýkáno, že to dělá proto, že příští volby projede a že zejména korespondenční a elektronické volby jsou velmi lehce zneužitelné,“ upozorňuje Valeš.

Dokud si necháme líbit to, co vláda dělá, bude to dělat. „Dokud si to necháme líbit, my jako občané, my jako firmy, tak proč by to nezkusili. To znamená, že je možná nejvyšší čas, abychom si skutečně uvědomili, že ještě pořád žijeme v demokracii a že máme prostředky obrany jak proti ekonomickým, tak proti politickým nesmyslům, a abychom začali budovat struktury, které nám to umožní. A když toho nejsou schopny politické strany, tak to jde i bez politických stran,“ reagoval například na skutečnost, že ani zavírání poboček České pošty nebo zkrouhnutí valorizace penzí, což se dotkne několika milionů penzistů, nebylo tak třaskavé téma a nevyhnalo lidi ulic, minimálně k nějakým podpisovým akcím, protestům.

Zamyšlení hodné je podle Valše i chování lidí, kteří se „halasně hlásí ke svobodě a demokracii, zároveň zakládají pseudo útvary na Ministerstvu vnitra pro boj proti dezinformacím, proti hybridním hrozbám, což není nic jiného než cenzura, jen sofistikovanější. Ani za bolševika se tomu neříkalo cenzura, byl to Úřad pro informace.“

Žádoucí by byla přestavba, ale je otázka, jakým směrem, dodává Valeš. „Je jasné, že jsme politickým stranám dali příliš mnoho prostoru a že by bylo dobré, kdybychom měli něco, čemu já pracovně říkám ‚politická občanská společnost‘, to znamená nějaké skupiny občanů, kteří se zajímají o věci veřejné, ale nemají ambici bezprostředně vstoupit do politiky, získat politickou moc – ale kontrolovat ji. To může být na lokální úrovni, nemusí to být na celostátní, ale bylo by skvělé, kdyby se to podařilo i na celostátní úrovni, protože politici budou dělat jenom to, co jim dovolíme. Zatím ještě. Ještě na nás neposílají armádu. Takže toto je jedna z možností,“ dodává politolog.