„Dobře fungující systém ochrany ohrožených dětí by měl nabízet širokou škálu pomoci, která musí být zaštítěna skutečnými odborníky. Debata o případných změnách musí být vyvážená a nesmí být zkratkovitě zužována na spor mezi zastánci pěstounské a ústavní péče. Takový spor neexistuje,“ uvedla na semináři senátorka Chalánková.

Je však třeba dodat, že určité „jiskření“ probíhalo zejména mezi zástupci dětských center a pěstounů.

Ti první si stěžovali, že v médiích jsou stále prezentovány obrázky „děcáků“ před třiceti lety a je šířen narativ, že pro dítě není nic horšího než skončit v ústavní péči. To přitom rozhodně neodpovídá dnešnímu stavu.

Spousta zaměstnankyň dětských domovů by si zasloužila poslat k pásu, rozjela se pěstounka

Spor mezi pěstouny a ostatními účastníky diskuse se rozpoutal zejména o profesionalizaci pěstounství. Zástupkyně Asociace náhradních rodin Magdalena Zemanová ve svém projevu po dramatickém vylíčení strastí pěstounů navrhla „zajistit pěstounům pracovní pozici v zaměstnaneckém poměru ke státu“.

Postěžovala si, že situace už dnes není tak příznivá jako v minulém desetiletí, domáhala se profesionalizace pěstounské činnosti činnosti, navázání pěstounského příspěvku na minimální mzdu a pravidelné valorizování.

„Pěstounská péče má být podle zákona upřednostňována před ústavní, to se nedodržuje,“ chrlila ze sebe. „Musíte pěstounům nastavit podmínky, jinak by to opravdu dělal jen blázen,“ uzavřela.

Po jejím dramatickém vystoupení si vzala slovo ředitelka dětského domova ze Zlína, zjevně rozrušená.

„Dáváme děti za každou cenu pěstounům, dětské domovy jsou očerňovány.“ Pak vyprávěla příběh čtyř sourozenců, kteří byli rozděleni jen proto, že se jedna z dívek zalíbila pěstounům. Její třináctiletá starší sestra, která skončila v dětském domově, je dnes v péči psychologů.

Ředitelka ze Zlína také zmínila, že pěstouni se často s dětmi „pomuchlují“, ale když přijde puberta a projeví se geny, vrátí je do dětského domova.

Na její vystoupení po dlouhém potlesku improvizovaně reagovala zástupkyně pěstounů: „Já bych některým pěstounům taky nesvěřila ani křečka, ale taky je spousta zaměstnankyň dětských domovů, které by si zasloužily poslat k pásu.“

Slovo si vzala i ministerská náměstkyně Hanzlíková, která uvedla, že se jí takové případy hluboce dotýkají, ale varovala, že za každým selháním nelze vidět jen systémové chyby. „Musíme se na to dívat jako na systém. A tady v tom systému selhal článek, na který já se spoléhám. Moje přání samozřejmě je nastavit to úplně nejlépe,“ ujišťovala.

Náměstkyně Hanzlíková se snažila na dotazy a výtky reagovat. Uprostřed semináře ale musela odejít na jiné jednání a vystřídala ji úřednice z příslušného odboru. Ta se do diskuse zapojila pouze jednou, jinak trávila odpoledne mlčením s hlavou skloněnou k mobilnímu telefonu.

Proti požadavku na profesionalizaci pěstounské péče pak ještě zazněla hlasitá námitka od jedné z účastnic diskuse. Podle ní je součástí výchovy dětí i to, aby viděli, že se chodí do práce. Již dnes jsou prý někteří pěstouni zabezpečeni natolik, že zůstávají doma, a je třeba si klást otázku, jaký tím dětem dávají příklad.

Ministerstvo tlačí na podporu přechodných pěstounů

Na čem se ale dokázaly téměř všechny skupiny shodnout, to byla kritika současného systému přechodného pěstounství. To představuje v podstatě jen odkládání problému, zhoršené tím, že si dítě po všech traumatických zážitcích v původní rodině ještě vytvoří citovou vazbu k lidem, které po nějaké době musí opustit.

Zmíněn byl i fenomén, že přechodní pěstouni často po uplynutí doby žádají o trvalou pěstounskou péči a tím v podstatě obcházejí mnohem přísnější pravidla pro trvalé pěstounství.

Velmi ostře se v debatě proti tomuto institutu vyhradila soudkyně Kamila Horká, která se věnuje opatrovnickému soudnictví na Praze 9. Připojila se i soudkyně Libuše Kantůrková, která se stejnému druhu případů věnuje na okresním soudě v Kolíně. Ta je předsedkyní Sdružení rodinněprávních a opatrovnických soudců, které se snaží o zkvalitňování této často zesměšňované soudní agendy („Půjdeš na ‚péčko‘, tam nemáš co zkazit,“ říká se podle jejich vlastních slov často na soudech neúspěšným soudcům) a rovněž přispívá k odborné debatě o rodinném a opatrovnickém právu.

Přechodné pěstounství je přitom podle informací lidí z praxe podporováno Ministerstvem práce a sociálních věcí. „Na Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je vyvíjen nátlak k umístění do přechodné pěstounské péče,“ informovala soudkyně Horká, která musí o těchto věcech oficiálně rozhodovat. Dodala, že přechodní pěstouni jsou ve skutečnosti prověřováni pouze jednou, na počátku pěstounství, ačkoliv by měli být prověřováni průběžně.