Andrej Babiš, Miloš Zeman, Karel Gott a Lucie Bílá. Zdánlivě nesourodé kvarteto spojuje to, že v poslední době dostalo „naloženo“ z uměleckých kruhů. Předsedu vlády označil za nebezpečí pro Českou republiku zpěvák Tomáš Klus. Podle něj nelze někoho jenom kritizovat a zároveň od něj brát peníze, a tak se rozhodl vyhlásit bojkot všech Babišových firem. Proto si ve smlouvách o dílo nově vymínil klauzuli, kterou si vyhrazuje právo nehrát tam, kde tečou Babišovy peníze. Připojil k tomu i bojkot mediálního domu Mafra a všech „bezkrupulózních, konkurenci a životní prostředí likvidujících podniků velkostatkohnojaře“, jak předsedu hnutí ANO zpěvák označuje. Klusův krok ale bývá dáván do do souvislosti s tím, že se blíží senátní a komunální volby a je třeba pozvednout prapor v boji proti Babišovi a jeho hnutí ANO.

Zpěvák tvrdí, že nikomu neříká, co má dělat, ale nesouhlasí s tím, aby umělci na festivalu sponzorovaném Agrofertem říkali v zákulisí, jak je Andrej Babiš špatný. Sám prý nemůže jíst chleba toho, s kým nesouhlasí. „To je úplná pitomost, co pan Klus udělal. Má se starat o návštěvníky svých koncertů, o své obdivovatele a těm má sloužit. Připadá mi to jako nějaká povýšenost hocha, který se chce ještě víc zviditelnit. A místo aby dobře zpíval, tak se začíná starat o politiku. Nehledě na to, že Babiš má tolik různých firem, že ani nebude vědět, když bude vystupovat, jestli náhodou mezi sponzory akce nějaká z nich není. A to se může obrátit proti němu. Jak to bude zjišťovat, jestli tam jsou nějaké peníze od ‚toho oligarchy‘?“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Jiří Mikeš.

Klus na Impulsu a logická odpověď na vulgarismus a sprostotu

Otázky nad Klusovým bojkotem všeho babišovského vyvolává i skutečnost, že mnohem významnější než neposkytnout rozhovor či vyjádření nějakému deníku či serveru mediálního domu Mafra je hraní jeho písniček na nejposlouchanější české rozhlasové stanici Rádiu Impuls, které v roce 2013 koupila skupina Agrofert Andreje Babiše. „Dnes jsem poslouchal v autě Rádio Impuls a zpíval tam Klus. Tak mě to kapku překvapilo. Myslím, že zásadový přístup je fajn, jenom aby byl opravdu zásadový. Nevím také, zda jde vyslovit rozhlasům zákaz vysílat písničky některého interpreta. Ale ano, ať pan Klus bojkotuje, co chce. Je to jeho vůle,“ říká pro ParlamentníListy.cz spisovatel Jan Žáček.

Prezidenta Miloše Zemana si zase jako terč zvolil písničkář Jaroslav Hutka, který v písničce pod názvem „Miloš a zubatá“ dal naplno průchod zlobě a zášti, kterou vůči nynější hlavě státu cítí. „Ta písnička je logickou odpovědí na vulgarismus a sprostotu obsažené často ve výrocích prezidenta republiky. Pan Hutka je svobodný člověk v doufám svobodné zemi. Vydělává si na život sám. Jeho posluchači mu buď jeho práci zaplatí, nebo ne. Je tedy jeho věcí, co si říká či zpívá. Prezident republiky je placen z našich daní. Měl by tudíž své výroky korigovat a pokusit se být prezidentem deseti miliónů občanů. Nikoliv pouze svých voličů, kteří milují nadávání a urážení,“ poukazuje dramatik, režisér a scénárista Jan Žáček.

Hutka by se měl léčit na psychiatrii, nebo se snažit líp zpívat

„Něco tak strašného, podlého a nízkého přát někomu smrt – a přát ji prezidentovi, který byl zvolen v přímé volbě – svědčí o tom, že by se pan Hutka měl asi léčit na psychiatrii. Nebo konečně začít zpívat, aby se alespoň částečně vyrovnal Jarku Nohavicovi, kterého také ztrhal. Ale na Nohavicův formát neměl, nemá a mít nebude. Jestli se Zeman podle Hutky neumí chovat, no dobře, také bych mu ledacos vytknul, ale hlavní je, že hájí české zájmy, že mu to myslí ekonomicky i mezinárodně, což nahrazuje to, že má někdy neomalené chování. Zaplať pánbůh, že máme takového prezidenta,“ konstatuje lektor komerčních komunikací na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE v Praze Jiří Mikeš.