Kandidátka na ombudsmanku Helena Válková (ANO) sepsala za komunismu článek společně s někdejším prokurátorem Josefem Urválkem, který soudil i oběť justiční vraždy Miladu Horákovou. Válková v článku hájila tzv. „ochranný dohled“, institut, kterým režim trápil disidenty.

Na svou obhajobu poté, co kauzu rozmázla média, Válková mluvila o tom, že „ochranný dohled!“ byl podle ní určen pro „těžké zločince“.

Tím popudila některé pamětníky, kteří se znali s tehdejšími „nepřáteli režimu“, a vyprovokovala reakci.

Na sociální síti promluvil například dokumentarista Břetislav Rychlík. Ten o Válkové napsal, že je „bezectná odpudivá kariéristka“. „To je opravdu tak lidsky ubohé. A ještě vyhrožuje žalobou,“ napsal Rychlík s odkazem na to, že Válková hrozí žalobou portálu Info.cz, kde se informace o její spolupráci s Urválkem objevila poprvé.

Rychlík posléze popsal, jak tzv. „ochranný dohled“, který Válková v článku obhajovala, za socialismu fungoval v praxi a jak dopadal na někdejší disidenty. „Grunťas se mohl pohybovat jen na Praze 2, nesměl do veřejných prostor, třeba hospod, aby se nepotkával s lidma. Jemu a Magorovi (a každému) při ochranném dohledu mohli policajti kdykoliv vtrhnout do bytu,“ napsal Rychlík v souvislosti s případem disidenta a někdejšího politického vězně Jiřího Gruntoráda.

Kromě toho čelil dle Rychlíkových slov dotyčný i „šikaně“ v tom smyslu, že nesměl opustit bydliště a musel být od šesti večer doma. „Takže třeba ve čtyři ráno vtrhli fízlové do dětského pokojíčku a krumpáčem začali rozbíjet zeď, jestli tam není psací stroj, nebo samizdat. Hnus, hnus, hnus,“ napsal Rychlík, s tím, aby mu „nekázali“ o „primitivním antikomunismu“.

Vyjádřil se i někdejší zaměstnance Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) a dle svých slov známý Gruntoráda.

„Až dodnes jsem si myslel, že můj přítel Jirka Gruntorád je slušný člověk a on je to ve skutečnosti těžký zločinec. Díky paní profesorko, otevřela jste mi oči,“ napsal Radek Schovánek. V diskusi pak Schovánek Válkové doporučil, aby už „neotvírala ústa“, jelikož prý kdykoliv to udělá, tak z nich vypadne „exkrement“.

Jiří Gruntorád byl za minulého režimu disidentem a chartistou. Za socialismu byl šikanován a nucen pracovat v dělnické profesi. Roky 1981 až 1983 strávil Gruntorád v obávaném komunistickém vězení v Minkovicích. V tomto zařízení docházelo k častému bití vězňů, kteří byli rovněž nuceni pracovat pro výrobce bižuterie, firmu Preciosa.

Právě Minkovice se staly osudnými i poslední oběti komunistické zvůle v Česku, disidentovi a lidskoprávnímu aktivistovi Pavlovi Wonkovi. Důvodem Vonkova posledního a fatálního pobytu v komunistickém vězení bylo právě nedodržení podmínek tzv. „ochranného dohledu“, který ve své práci s Urválkem obhajovala Válková.

Proti aspiraci Válkové do křesla ombudsmanky již nyní ve světle kauzy vzniká petice pod záštitou Klubu na obranu demokracie (KOD).