„Dnešní rozhodnutí soudu vítám a věřím v sílu právního státu. Jsem ráda, že jsem občanka země, kde platí rovnost a spravedlnost pro všechny bez rozdílu. A jsem ráda za dnešní doplnění Nejvyššího soudu, jehož zásadní myšlenkou byly hodnoty Listiny práv a svobod a vzájemná tolerance. Tuto myšlenku je potřeba stále opakovat vzhledem k populistické rétorice, která likviduje ve společnosti veškeré hodnoty. Tolerance a náboženská svoboda prostě k Evropě patří a bez nich bychom se ocitli zase v krvavých 30. letech minulého století,“ poznamenala Eman Ghalebová.

„Ředitelku ani žalobkyni neznám a celou kauzu znám pouze z médií, proto si myslím, že je potřeba počkat na konečné rozhodnutí soudu a nesnažit se ho ovlivňovat emocemi jako v minulosti,“ dodala Ghalebová s tím, že diskuze ohledně šátku a jeho zákazu je absurdní. „Prostě zbytečné drama,“ dodala.

„Bohužel se tato kauza odehrála v době sílící hysterie spojené s migrační krizí a protiislámských nálad a tendencí. Takže načasování kauzy bylo, bohužel, klíčové a zásadní, co se týče veřejného mínění ohledně šátků a obecně muslimů. Je mi líto, že kauza nezůstala jen věcí soudu, ale zapletli se do toho i někteří populističtí politici a protimuslimští aktivisté a udělali na půdě soudu ‚demonstraci‘, při které zpívali státní hymnu a narušovali průběh soudu, projevovali nenávist proti určitému náboženství za přítomnosti ředitelky, což ukázalo ředitelku jako ‚bojovnici‘ proti konkrétnímu náboženskému projevu, za což pak byla i vyznamenaná, a ne jak sama tvrdila, že chce jen dodržování školního řádu. Takže celá kauza nakonec není o dodržování pravidel, a vyvolává pocit určité diskriminace,“ zmínila Ghalebová.

„Jak už jsem psala, neznám žalobkyni ani obžalovanou. Nicméně chování ředitelky, která k soudu chodila zásadně s davem podporovatelů z protiislámských hnutí, vypovídá o jejím postupu. Paní ředitelka udělala právě chybu tím, že se nechala vtáhnout do antiislámského prostředí (nevím, možná už se před tou kauzou v tomto prostředí pohybovala). Mohlo jí totiž u soudu projít její: ‚pravidla platí pro všechny, školní řád zakazuje pokrývku hlavy‘. Jenže, kdo by v té protimuslimské náladě odmítl chvíle slávy?“ zeptala se Ghalebová.

„Co se týče jejího vyznamenání prezidentem za zásluhy v boji s ‚netolerantní ideologií‘. Tak upřímně nerozumím označení: ‚boj s netolerantní ideologií‘. Pokud tou ideologií pan prezident myslí druhé nejrozšířenější náboženství na světě, ve které věří 1,5 miliardy lidí, a státní náboženství mnoha států, se kterými ČR uzavřela mnohokrát obchodní smlouvy a stále s nimi vede diplomatické vztahy, tak pak nerozumím, o jakou zásluhu o stát jde,“ dodala.

„Somálská dívka podle její advokátky souhlasila s odložením šátku během praxe s tím, že by si ho nechala během teoretických hodin. Takže evidentně to nebyla žádná tvrdohlavá studentka, která by nepřistoupila k žádnému kompromisu. Následně se objevil argument, že dívka nebyla studentkou oné školy. Pak ale nechápu, proč se tento argument objevil až po několika letech soudu. Celá kauza byla bohužel zpolitizovaná. Proto je vyjádření Nejvyššího soudu dobré. Vyjádření mě potěšilo, protože ukázalo, že si problematiku šátku a jeho významu soud nastudoval. Že nejde jen o pokrývku hlavy, jako je kšiltovka, kterou může kdokoliv kdykoliv odložit, aniž by se ho to nějak dotklo. ‚Nemůže-li být žalobkyně zahalena hidžábem a projevit tak své náboženské přesvědčení a víru, což má pro ni zásadní význam, dopadá na ni zákaz nošení pokrývek hlavy ve škole ve srovnání s ostatními studenty tíživěji. Je tím znevýhodněna oproti ostatním studentům, kteří jsou jiného náboženského přesvědčení, jehož symbolika nebyla zákazem pokrývek hlavy dotčena, anebo nejsou věřící.‘ Tohle se snažím vysvětlit už delší dobu a jsem ráda, že se na to konečně začal klást důraz,“ řekla Ghalebová se slovy, že je dobré si pamatovat, že jsme právní stát, platí tu Ústava a Listina lidských práv a svobod, nikoliv nálady a emoce.

„Nejsme Somálsko a nebudeme se snižovat na úroveň totalitních zemí,“ zakončila.

„Jak z popisu případu vyplývá, somálská studentka se rozhodla ukončit studium na škole hned zkraje školního roku 2013, kdy do ní měla nastoupit. Ředitelka totiž vyjádřila nelibost nad tím, že má na hlavě šátek. Rozhodnutí školu opustit bylo logické, málokdo by chtěl zůstat tam, kde hned zkraje vyjádří nelibost nad jeho jinakostí. Hlavním argumentem žalované školy bylo, že školní řád nošení pokrývky hlavy ve výuce zakazuje,“ všímá si zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček slov studenta UK Štěpán Šandy na Seznamu.

„Zdá se, že kauza ‚šátek‘ začíná žít svým vlastním životem bez ohledu na fakta. ‚Studentka‘ nemohla ukončit studium, protože nikdy studentkou nebyla, nepředložila potřebné doklady k přijetí. To sice NS nevadí, neboť podle něj o studium usilovala. Nemohla usilovat, neuměla slovo česky, jak by tedy mohla studovat? Ředitelce školy vytýkáme, že chtěla dodržet školní řád? A kdo už jiný by ho měl dodržovat?“ zeptal se Křeček.