Vánoce bez cukroví? Málokdo si je tak dokáže představit. Pryč je ale doba, kdy se domácnosti předháněly, která hospodyňka napeče víc druhů. Ceny surovin totiž nejsou právě „lidové“ a tak mnozí šetří.

Hrůza, děs a běs! Máslo 70 korun, půllitrovka rumu 200….

I letos jsme zamířili na Jindřichohradecko, za důchodkyní Vlastou Šindelířovou. Ta vedla řadu let obchody s potravinami v Praze a ceny má tak dodnes „v malíku“. „Zřejmě nějaká profesní deformace,“ směje se s tím, že byla prý ve „kšeftě“ padesát let. Smích ji ale záhy přejde, když se začneme bavit o cenách surovin na pečení.

„Hrůza děs a běs! Když máslo stojí 70 korun, pytlík ořechů stojí 60 i víc a je toho tam 20 deka, tak je to hrůza. K tomu cukr za dvacku a z kila mouky uděláte do forem zhruba 50 rohlíčků. A teď si k tomu vezměte náklady na energie. Nepočítám pracnost, to je mimo. Tak si to spočítejte. Je to z roku na rok dražší a dražší,“ pokyvuje naštvaně. A pokračuje: „Připočítejte k tomu i další ingredience. Není to jen mouka, ořechy… vanilkový cukr, citronová kůra… Půl litru rumu dnes vyjde na dvě stovky. A o vajíčkách ani nemluvím. Aby plato třiceti vajec stálo pomalu dvě stovky, no tak já už tedy nevím, kde jsme… Takže, když to spočítám, tak třeba jeden vanilkový rohlíček vyjde něco přes dvě koruny,“ vyčíslila cenu cukroví, které se každoročně peče ve většině českých domácností.

Ceny surovin v obchodech

Plněný ořech sedm až osm korun, jen to vyšije… Bez energií!

Zajímalo nás také, na kolik letošní Vánoce vyjdou například také velmi oblíbené plněné ořechy. „No, to je další taková legrace. Tady potřebujete hromadu másla a ořechy do těsta i do náplně. Takže když to spočítáme, tak jeden plněný ořech sedm až osm korun, jen to vyšije. Možná i víc,“ krčí rameny a přidává další, v Čechách velmi oblíbené cukroví. „Jeden včelí úl vyjde něco přes čtyři koruny a jeden kousek lineckého cukroví na dvě až tři koruny. A to si k tomu všemu ještě musíte připočítat energie. Tak tedy šťastné a veselé Vánoce,“ vzkazuje s nemalou dávkou sarkasmu a přidává cenu vánočky.

„Vánočka, z té já mám hrůzu už teď. Vezměte si to. Pytlík mandlí do toho padne, nejméně, a to je 60 korun. Máslo, jak už jsem říkala, 70 korun. Mouka 15 až dvacet korun za pytlík. Rozinky, ty obyčejné, malinké, nanicovaté, stojí 25 korun. Takže na co vyjde ta vánočka? Na 70 až 80 korun, zhruba 700 gramů. A teď to také ještě tři čtvrtě hodiny pečete. Já jsem pak ještě zvyklá ji ještě po upečení potřít horkým máslem s rumem, aby zavoněla,“ popisuje a pokračuje dál.

Přestanou lidi péct?

„Jestli to takhle půjde dál, tak lidi opravdu budou muset přestat péct, protože si to budou moci dovolit jen páni podnikatelé a horní vrstva lidí. A těch už je čím dál tím míň. Protože ty zase dřou na daních a na všem možném. Takže zbyde opravdu pár lidí, co na to budou mít,“ krčí rameny a dostává se znovu k současným cenám potravin. „Tady je tragédie těch 70 korun za máslo. Kde tu cenu vzali? V čem se ty krávy změnily? Prokristapána, žerou furt stejně. Jsou na stejných loukách, nejedí přece žádné zlaté prstýnky. To mléko snad nemají ani tučnější ani míň než dříve. Tak kde to vzali? A co se změnilo na těch slepicích? Kde vzali cenu vajíčka 6 korun? “ ptá se naštvaně a vzpomíná, jak její babička chovala krávu. „V životě jsem neviděla, že by babička tomu kupovala nějakou chemii. Kráva se vyhnala v létě na louku, kde se napásla zeleného. Rostly tam všelijaké byliny. A večer, když krávu podojila, tak my jsme seshora sebrali smetanu,“ vzpomíná. A opakuje: „Nevím, kam ty ceny ještě chtějí hnát!“

Problém ve vysokých cenách vidí prý hlavně v tom, že většina obchodů s potravinami tady už není, jak říká, v českých rukách. „Tady už není nic naše. Tady je všechno rozprodaný, rozrochaný a jenom se všichni bijou v prsa, včetně naší strany a vlády, jak oni to dobře vedou,“ říká rozčileně.

Vlasta Šindelířová a její cukroví
Foto: Natálie Brožovská

Před revolucí pekla žena snad patnáct druhů, byly plné mísy cukroví…

Vyrazili jsme i do ulic, abychom se poptali, jestli lidi pečou, a kolik.

„Vanilkové rohlíčky a slepovanky. To je všechno. Pryč jsou doby, co jsem dělala i deset druhů. Ale na to dnes už nemám ani zdraví a hlavně peníze,“ povzdechla si důchodkyně, která se nám představila jako Věra.

Oslovili jsme i o zhruba generaci mladší ženu. „Já na to nemám vůbec čas. Takže jsem objednala dvě kila. Dohromady za dva tisíce. Strašné, co?“ pokrčila rameny. A dodala: „Ale já bych to s prací nezvládla. A co tak koukám v obchodech, tak by mě to zase o tolik levněji asi nevyšlo. Když ještě připočítáme, co vezme trouba, a hlavně opravdu taky ten čas.“

Muži se s námi na téma pečení moc bavit nechtěli. Jeden starší pán ale zavzpomínal, kolik druhů cukroví pekla v mládí jeho manželka.

„Žena pekla skvěle. Snad i patnáct druhů, nebo možná ještě víc. Ale to jsme byli ještě mladí, děti malé. To bylo ještě před revolucí,“ vysvětloval. A dodal: „Teď tak tři druhy děláme. Já mám nejraději linecké. Ale tři druhy stačí. Dodnes peče žena všechno z másla, nešidí to. Tak kde bychom na to vzali. Dnes patnáct druhů? Na to bychom neměli,“ usmíval se a zavzpomínal. „Vidíte, dřív se peklo a nějak na to asi bylo. Nevím… Tehdy byly zase menší platy. Ale neslyšel jsem, že by někdo nepekl, protože na to neměl. To opravdu ne. Alespoň nikdo, koho bych znal. Ke komukoliv jsme přišli na návštěvu, byly plné mísy cukroví,“ zavzpomínal.