„Pražská kavárna začíná být stejně intolerantní, jako byli za starého režimu ve vztahu ke svým ideovým odpůrcům komunisté,“ píše Paroubek a podivuje se nad tím, jak se vztekaly celebrity při předávání cen Anděl s Michaelem Kocábem nad něčím, čemu nerozumí.

Návštěvu čínského prezidenta totiž nevidí jako nic špatného, natož pompézního. S větší pompou jej totiž vítaly i západní země jako USA či Velká Británie.

A tak nerozumí tomu, co vlastně pražská kavárna chce. USA či VB pro kavárnu vzorem nejsou, protože i tam si představitelé vedení států druhé největší a perspektivně největší ekonomické mocnosti světa alespoň formálně vzato váží“, Rusko a Čína také ne.

„Odpověď, kam tito lidé směřují, je jednoduchá. Do Hulvátova a Kocourkova. Jejich představitelé, především pak K. Schwarzenberg, dělali za vlád M. Topolánka a P. Nečase tak nesmyslnou zahraniční politiku, která nás během několika málo let vyvedla na sám okraj EU,“ píše Paroubek a dodává, že „pod vedením moudrého knížete“, jsme urazili, koho jsme mohli, a to tak jasně a intenzivně, že se ČR dostala do opovržení naprosté většiny rozvojového světa.“

Celý text zde

A celebrity by nás podle Paroubka světu ještě více odcizily, pokud by mohlo být po jejich. Následně pochválil Zemana za to, že, i když s ním v mnohém nesouhlasí, dokázal Českou republiku otevřít čínskému byznysu a „zajistil návštěvu čínského prezidenta a vůdce komunistické strany Číny“.

Je totiž důležité mít pestrou škálu zahraničních investorů, protože ti jediní nám mohou zaručit nezávislost. „ČR, ať se to pražské kavárně líbí, či nikoli, neleží na Rio Grande, pak by zintenzivněné hospodářské vztahy s USA byly velmi žádoucí, ale v centrální Evropě.“ Logika však podle Paroubka nepadá u pražské kavárny na úrodnou půdu.