Vysokoškolský pedagog a publicista se pustil do polemiky s Václavem Klausem mladším, který v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz neřekl jasně a zřetelně, že Česko musí z EU odejít. Tím podle Valenčíka zklamal celou řadu příznivců Trikolóry.

Klaus v rozhovoru pro ParlamrntníListy.cz upozornil, že naše ekonomika je úzce svázána s ostatními evropskými státy a kdybychom sami odešli z EU, bez Polska či Maďarska po boku, prý bychom těžko mohli čelit „pomstě EU, jak to Klaus nazval. Britové podle ně byli v úplně jiné pozici, protože Britové mají vzhledem ke své minulosti kontakty v mnoha zemích světa, kam vyváží své zboží, takže odchod z EU je sice ekonomicky bolel, ale Česko by prý odchod z EU bolel až dvanáctkrát víc.

Valenčík dal v této věci Klausovi za pravdu. Ale přidal několik upřesňujících poznámek.

„V tom, že junior apeluje na realismus, mu dávám zapravdu. Vystoupit samostatně z EU je nereálné. Nicméně řada formulací z jeho úst je nepřesných,“ uvedl Valenčík na svém webu.

EU se podle Valenčíka rozpadá a jednoho dne se bude dělit to, co po ní zbude a my bychom podle Valenčíka měli být u toho.

„EU je v krizi, která se bude prohlubovat, protože v podstatě zanikly mechanismy zpětné vazby, které by umožňovaly korekci, nebo které by k rozhodování připustily nějakou silnou osobnost (mám na mysli nepodlézavou, nevydíratelnou, neustrašenou, vzdělanou, s přehledem). EU se prostě rozpadá a začal boj o nástupnictví, o rozdělení dědictví. A v tomto boji se prostor nevyklízí. Byla by to zbabělost i hloupost. (To hlavně na adresu ‚statečných radikálů‘,“ rozepsal se Valenčík.

A až se bude dělit toto bohatství, budeme k tomu podle Vaslenčíka potřebovat spojence. V prvé řadě země Visegrádské čtyřky, ale nejen je. Podle jeho názoru bychom měli hledat společnou řeč s dalšími zeměmi někdejšího Rakouska-Uherska, které bylo předobrazem EU a fungovalo. Ustálo Napoleonův pochod Evropou, průmyslovou revoluci a další zlomové okamžiky. A na toto dědictví, jehož součástí byla i severní Itálie a část Ukrajiny,  je podle Valenčíka třeba navázat.

„Jak kdysi říkal jeden filozofující politik – když se vyváží velká hromada hnoje, je dobré jej vyvézt po částech, resp. rozdělit program na ‚minimum‘ a ‚maximum‘. V daném případě to znamená prosazovat se spojenci emancipaci středounijního prostoru proti zcela zjevné diskriminaci ze strany tzv. ‚západu‘, který selhává ve všem, v čem může lídr soustátí selhat. Pokud někdo chce nějakou analogii, tak je asi dobré připomenout si rakousko-uherské vyrovnání (Maďarům to určitě udělá radost), ale také chyby, k nimž z hlediska přežití daného státního útvaru při ‚vyrovnání‘ došlo,“ upozornil Valenčík.