Veterán americké zahraniční politiky Henry Kissinger 27. května oslavil sté narozeniny. Chlapec, který se narodil 27. května 1923 v Německu židovským rodičům, utekl v roce 1938 před Hitlerem. Nakonec skončil v New Yorku a získal americké občanství. V 60. letech. 20 století pronikl do nejvyšších pater americké politiky jako poradce. Už za časů J. F. Kenedyho. Jeho pohledů na mezinárodní dění si cenili jak američtí republikáni, tak američtí demokraté. Působil jako ministr zahraničních věcí v administrativách prezidentů Richarda Nixona a Geralda Forda. Na diplomatické scéně se proslavil též jako muž, který se zasadil o navázání vztahů mezi USA a Čínou.

V roce 1973 se podílel na ukončení války ve Vietnamu, za což získal Nobelovu cenu míru. V 80. letech už působil jen jako soukromý poradce a v této roli působí dodnes. V souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině varuje, že jsme jen kousek od třetí světové války. Sám bojoval ve druhé světové válce.

Kissingerovi věnoval pár slov i český europoslanec Jan Zahradil, kterému se zdá obdivuhodné, že je Kissinger i ve sto letech natolik duševně svěží, že poskytuje rozhovory řadě zahraničních médií.

„Mistr ‚reálpolitiky‘, legenda v teorii i praxi mezinárodních vztahů, politik, analytik, konzultant. Ministrem zahraničí USA byl vlastně relativně krátce, od konce 60.let až dodnes ale zanechává nesmazatelnou stopu. Budí obdiv i odpor, já patřím do té první skupiny. Netajím se tím, že jeho pojetí zahraniční politiky (pro někoho pragmatické a cynické) považuji za vysoce efektivní a vlastně jediné funkční. Transakční přístup, rozdělení sfér vlivu, vyvažování sil a zájmů - to vše nakonec vede alespoň k nějaké stabilitě a bezpečnosti. A ano, vždycky to má své vítěze i poražené, ale vyhrát prostě nemohou všichni,“ napsal na Facebooku Zahradil s tím, že idealisté na rozdíl od Kissingera občas doženou svět do nebezpečných poloh.

Svět by podle Zahradila potřeboval více Kissingerů.

V rozhovoru pro The Economist dospěl Kissinger k závěru, že USA a Čína mají nějakých deset let, aby se vedle sebe naučily žít jako velké mocnosti. V tuto chvíli jsou oba státní útvary přesvědčeny, že ten druhý představuje strategické riziko, a to je pro mezinárodní bezpečnost velký problém.

„V těchto dnech je shrbený a chodí s obtížemi, ale jeho mysl je ostrá jako břitva. Zatímco přemýšlí o svých dalších dvou knihách o umělé inteligenci a o povaze spojenectví, zajímá ho více pohled do budoucnosti než přehrabování se v minulosti,“ poznamenal hned na úvod rozhovoru The Economist.

Má za to, že na tom, zda se spolu USA a Čína nějak dokážou domluvit, momentálně závisí budoucnost celého lidstva. Svět se z pohledu Kissingera mění tak rychle, že se těžko hledá nějaký rámec, v němž by se obě tyto mocnosti mohly domlouvat a takováto situace hrozí podle Kissingera tím, že se jedna ze stran uchýlí k použití síly. Zvlášť, když jsou Číňané alergičtí na řeči o světovém řádu, protože za nimi vidí americký světový řád a Američané mají pocit, že je Číňané chystají vytlačit z řady získaných pozic.

Podle Kissingera je třeba mít na paměti, že Číňané nestojí o ovládnutí světa v tom smyslu, jak o ně usiloval Adolf Hitler, a to by si prý měli ve Washingtonu jasně uvědomit.

Bolavým místem vztahů mezi oběma mocnostmi bude podle Kissingera Tchaj-wan. Pokud by se o Tchaj-wan rozpoutala válka podobná té na Ukrajině, ostrov bude z Kissingerova pohledu prakticky zničen, což otřese celým světem. A Komunistická strana Číny bude muset přemýšlet, jak válka ovlivní domácí scénu, protože jestli se čínský komunistický režim něčeho obává, pak to jsou různé reakce čínské společnosti na kroky vlády.

Američané by měli uznat, že Čína má vlastní zájmy, ale měli by to udělat tak, aby jako světová mocnost neztratili tvář a to i ve vztahu k Tachj-wanu. Takto podle Kissingera vypadá nová cesta ke stabilitě ve světě.

K Evropě se staví značně kriticky, především kvůli válce na Ukrajině. „Nyní jsme vyzbrojili Ukrajinu do té míry, že bude nejlépe vyzbrojenou zemí a s nejméně strategicky zkušeným vedením v Evropě." Evropané by podle něj měli mít na paměti, že Čína může být dobrý prostředníkem ve vyjednávání mezi Ukrajinou a Ruskem. Protože v tuto chvíli se sice zdá, že Čína a Rusko stojí na jedné straně, ale Kissinger má za to, že s jejich spojenectvím to nebude nijak horké. „Já jsem nikdy nepotkal čínského vůdce, který by řekl něco dobrého o Rusku,“ poznamenal bývalý šéf americké diplomacie.

Celý rozhovor pro The Economist neukončil příliš optimisticky.

„Všichni si musíme přiznat, že se nacházíme v novém světě, protože cokoli uděláme, se může pokazit. A neexistuje žádný zaručený směr."

Jedním, dechem však dodal, že každá překážka v sobě skrývá výzvu pro její překonání a se světem to nakonec může dopadnout dobře.