Trápení před soudy pro bývalou učitelku Martinu Bednářovou nekončí. Uvedla, že je otřesená a zklamaná z toho, že žije ve státu, který stíhá občany za to, že nejsou dostatečně loajální nikoliv ke své, ale k cizí zemi. „K zemi, která si z velké části zavinila sama to, co se tam následně stalo. Na tom si trvám. Nerespektovala svobodné volby. Ukrajina je stát s fašistickými tendencemi. Fašisty tam považují za národní hrdiny. Bylo tam vyvražďováno ruskojazyčné obyvatelstvo, civilní obyvatelstvo. Ukrajina nedodržovala dohody, které byly uzavírány,“ shrnula problémy. Podotkla, že vláda se snaží tuto zemi bránit za každou cenu. A ty, kteří se snaží vysvětlit pozadí konfliktu, tak je postavit do role kriminálních živlů.

Vrátila se k tomu, co tehdy v hodině zaznělo. Tedy jednak to, že konflikt „nespadl z nebe“ a probíhal od roku 2014. Dodala, že to není úplně přesné, že by se dalo v minulosti pátrat dál. Také prý hovořila o útocích na ruskojazyčné obyvatelstvo na východě Ukrajiny, upálených a umučených, o Budapešťském memorandu. Dodala, že v hodině si spletla Minské dohody a Budapešťské memorandum.

„Hovořila jsem i o Kyjevu, jak vypadal 5. dubna roku 2022. Že byl normálním městem, že tam nehořelo, neprobíhala tam žádná válka, jezdili tam vládní delegace, byly tam posilovány spoje z Čech, jezdilo tam plno dětí na velikonoční prázdniny a za tím si stojím,“ doplnila s tím, že soudům dala podklady, ze kterých vycházela. Ten je uznal, ale státní zástupce se odvolal a spor se vrací opět k prvoinstančnímu soudu.

Martina Bednářová uvedla, že „dostala módní paragraf 405“, tedy zpochybňování a podporování genocidia. Ale že ani jeden státní zástupce nebyl prý schopen najít něco, co by tuto definici splňovalo. Tedy že se postupovalo přesně obráceně, nejdřív se vzal paragraf a pak se snažili v jejím projevu najít něco, co by tuto definici splňovalo.