Kauzu novinářky na volné noze Nory Fridrichové a jejího nového internetového projektu s názvem „Nora“ jsme v Týdnu v médiích už měli. Petr Žantovský glosoval její pronásledování předsedy SPD Tomia Okamury v budově Poslanecké sněmovny. „Kdo to viděl, považoval to zřejmě spíše za humoristický než za novinářský útvar. A říkal si, že ředitel České televize má všech pět pohromadě, když tuto paní po 24 letech z České televize odešel, protože se tam podílela na podobně ‚nestranně‘ zaměřených publicistických útvarech v pořadu 168 hodin,“ zavzpomínal mediální analytik. Kolem bývalé reportérky České televize je ale rušno i dnes. Nedostala totiž akreditaci do Poslanecké sněmovny. 

Toto je anonym, který mi oznámil, že jsem přišla o akreditaci. Měla jsem přitom pečlivě nastudovaná pravidla pro novináře a snažila se je maximálně dodržovat, abych nezavdala záminku -jsem si vědoma toho, že se svým projektem jsem maličká. Na údajné argumenty ke zrušení: 1. Není… https://t.co/wmz2xVAkIz pic.twitter.com/3zcr4ljjgu

— Nora Fridrichova (@NoraFridrichova) April 6, 2025

Fridrichová údajně nesplnila podmínky pro udělení oprávnění. „Váš nový online projekt nepřináší zpravodajství o jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů, což je účelem novinářských akreditací, které odbor médií a marketingu vydává. Minulý týden jste se akreditovala na jednání výborů, ale neúčastnila jste se jich. Akreditace jsou vydávány za účelem informování veřejnosti o jednání Poslanecké sněmovny a jejích orgánů sdělovacími prostředky s celospolečenským dosahem, nikoli za účelem generování nesouvisejícího placeného obsahu,“ stojí v odůvodnění, které Fridrichové poslali ze Sněmovny. Fridrichová uvedla pro server Život v Česku, že přišla o akreditace v éře vlády, která si dala ochranu médií jako jednu ze svých priorit. Podle Petra Žantovského je ale v tomto výroku navršena spousta hloupostí a účelovostí.

„Za prvé, tato vláda možná per ústa slibovala médiím nějakou nezávislost, ale to je vždy ‚sliby chyby‘ a je to vždy o tom, co si kdo pod pojmy nezávislost a nestrannost představuje. V profesionální teorii žurnalistiky je to tak, že novinář je ten člověk, který není závislý na žádné politické, ekonomické nebo jiné motivaci a popisuje informace tak, jak se opravdu dějí. Ne tak, jak mu jeho chlebodárce nebo jeho vlastní přesvědčení velí, zkrátka je povinen vypovídat pravdu a nic než pravdu,“ vysvětluje Žantovský. Noře Fridrichové to ale po jeho soudu moc nejde, což má dokládat i ono dříve zmíněné video s naháněním Tomia Okamury po Sněmovně. Odebráním novinářské akreditace tak Žantovský není překvapen. 

„Ona tam opravdu nepřišla dělat reportáže, rozhovory či jiné příspěvky o práci Sněmovny či jejích součástí, ale přišla tam shánět bulvární skandalizace podle svých politických afiliací. To je něco, co od Fridrichové známe z pořadu 168 hodin, takže by to nikoho nemělo překvapit. Udivuje mě, že samotnou Fridrichovou překvapuje, že si toho někdo všiml a že jí někdo upřel tuhle akreditaci. Ona na ni totiž nemá žádný nárok, to je důležité vědět,“ upozorňuje Žantovský. Sněmovní akreditace je privilegiem, a pokud někdo dostane do sněmovních prostor volnou vstupenku, je plným právem aparátu Poslanecké sněmovny dopředu dobře vědět, co se tam takový člověk zhruba chystá podnikat a jak jeho činnost dopadne na renomé Poslanecké sněmovny, říká mediální odborník. Úředníci Sněmovny tak pouze vykonávali svou práci. 

„Trochu mě znepokojuje, že se celou událostí začíná zabývat předsedkyně Sněmovny Pekarová Adamová. „Má zřejmě za to, že se tady nebohé Noře Fridrichové ubližuje a že se jí upírají práva na svobodnou žurnalistiku. Opak je pravdou. Až se Fridrichová naučí dělat svobodnou a nestrannou žurnalistiku, tak jí všude určitě rádi otevřou dveře. Doposud se to nenaučila, doposud dělá pouze novinařinu, která je jenom v něčím zájmu a jenom za nějaké peníze,“ říká Žantovský. Podle jeho názoru by Noře Fridrichové slušelo více profesionální cti a pokory. „Aby se laskavě zamyslela nad tím, proč je pro Poslaneckou sněmovnu jako klíčový orgán Parlamentu České republiky tak nicotnou bytostí, že jí tam v podstatě ani nedovolí vstup,“ dodává.

Otázka pro Dominika Haška

Druhý dnešní příspěvek Petra Žantovského se týká vod, do kterých se v Týdnu v médiích obvykle nevydáváme. Patří totiž tématu sportu. Jenže v daném případě se jedná o sport mísený s politikou. Jak informovala ČT24 a další média, Dominik Hašek prohlásil, že ruský útočník Alexandr Ovečkin, který 895. gólem překonal rekord Kanaďana Waynea Gretzkého v počtu vstřelených branek v nejslavnější hokejové soutěži světa, kanadskoamerické NHL, je reklamou, kvůli níž umírají lidé. „Hašek vyčítá Ovečkinovi, že nemá nějaký odporuplný vztah k Rusku a k Vladimiru Putinovi, a naopak se celkem dobře cítí v kůži člověka, který reprezentuje tuto zemi. Já se tomu příliš nedivím, protože jestliže se Ovečkin narodil jako Rus a reprezentuje Rusko, tak to dává smysl a docela logiku. Koneckonců, jeho základní školení v hokeji, jeho profesionální růst, to všechno se odehrávalo v Rusku,“ říká mediální odborník. Nechápe proto, proč by se měl Ovečkin nějak významně stydět.

Dominik Hašek se na konto Ovečkina, potažmo ruských hokejistů v NHL celkově vyjádřil mnohokrát. Petr Žantovský by rád připomněl jednu věc, která se podle něj u takzvaných gaučových bojovníků projevuje běžně. Na Haška má pár otázek: „Hašek tady vyjadřuje velmi odporuplný postoj k Ruské federaci a k jejímu angažmá v ukrajinské válce a jinými slovy víceméně říká, ‚co od Ruska jest, jako by od ďábla bylo‘. Tak já bych možná položil panu Haškovi docela jednoduchý dotaz. Proč tedy v roce 2010 nastoupil do týmu KHL, konkrétně do Spartaku Moskva, kde odehrál 44 zápasů? Do bojů o Gagarinův pohár Spartak Moskva nastoupil proti SKA Petrohrad. Dominik Hašek odchytal všechny čtyři zápasy. Po sezoně sám prohlásil, že by rád pokračoval v KHL, ale pouze v týmu, který má šanci vyhrát Gagarinův pohár. Takovou šanci už nedostal, to znamená, že opustil Ruskou federaci. Ano, pan Hašek kandidoval na podzim v senátních volbách, musím říct, že naštěstí neúspěšně. Krátce předtím začal velice radikálně a agresivně promlouvat na téma rusko-ukrajinského konfliktu, samozřejmě v neprospěch Ruska. Já bych se ho na tomto místě rád zeptal, proč tedy před těmi lety přijal nabídku ruského hokejového klubu, ačkoli věděl, že jde o Rusy? To se mezitím Rusové změnili, nebo se změnil Hašek? Zlepšil se Hašek? Co se na Haškovi zlepšilo? Jakým způsobem se proměnil tento hokejista?“ 

„Mám za to, že vůbec žádným a že je to jen taková fligna, jak se říká v Brně. Jestliže nemám žádný argument, kterým bych obhájil svůj postoj, tak silově předložím nějakou tezi typu ‚Rusko je zlo‘ a budu na ní tak dlouho trvat, dokud se s ní neprodlabu do nějakých dobře placených státních funkcí. Já myslím, že Haškův příběh je přesně o tomhle a o ničem jiném. Je to trapné, člověk se za něj až chvíli stydí, zejména když se jedná o toho Ovečkina, což je vynikající hokejista, kterého Rusku závidí všechny hokejové velmoci,“ soudí Žantovský. Hašek však podle mediálního odborníka vidí místo hokejového velikána jen reklamu na Putina. Vyprázdněnost různých nálepek a hesel, která nás dnes provází, nás podle Žantovského může dovést až do pekla.

Nevkusný tyjátr kolem lidské tragédie

Posledním tématem Týdne v médiích je událost, které se Petr Žantovský nemůže vyhnout, ač by tak rád učinil. Jedná se o smutnou zprávu o úmrtí dcery Felixe Slováčka a Dagmar Patrasové Anny Slováčkové. „To, že jsme sledovali vývoj její velice těžké choroby několik let díky médiím v přímém přenosu, samo o sobě uvádělo mnoho lidí do značných rozpaků,“ říká mediální analytik. Frekvence, s jakou bulvár chrlil zprávy o vývoji rakoviny, budila nejedno podezření a podle Žantovského patří do nejšpinavějšího regálu bulvárního průmyslu. „Je to stejně hnusné, jako když byl Václav Havel v roce 1997 po operaci plic a teď tam vylezl nějaký dementní paparazzi a přes ty střechy ho do toho pokoje fotil a točil v domnění, jak koná statečné novinářské dílo. Byla to jen hnusná a nemravná práce za peníze, zbavená veškeré citlivosti a etiky jak toho zobrazovaného, tak poté publika,“ srovnává Žantovský čerstvou bulvární praxi s tím, jak „novináři“ před téměř třiceti roky zacházeli s úřadujícím prezidentem.

„Přijde v životě člověka okamžik, kdy si řekne: ‚K čemu je taková věc?‘ Tahle věc zcela určitě nemohla pomoct ani Slováčkové, pravděpodobně ani jejím rodičům, protože ti měli jiné starosti různého důvodu. Také jsme se to všichni v bulváru dočetli, nebudu to opakovat. To, že se z toho teď na několik dní stal mediální refrén všech médií, slušných i neslušných, je nemrav a je to dost odpudivé,“ říká Žantovský. Nechce spekulovat nad tím, co nebo kdo stál za záplavou článků o postupu nemoci mladé zpěvačky, o jejím skonu nebo o smutku jejích rodičů. „Podstatné je to, že novinář by se měl chovat eticky za všech okolností, a tohle do toho nepatří. Nějaké připomenutí významu toho člověka nebo jeho smutného osudu, to ano, ale ten tyjátr, který se kolem toho rozpoutal, byl tak nevkusný, že mě donutil každý večer vypnout televizi o dvě hodiny dřív, a asi nejen mě. Takže milí čeští novináři, tohle fakt nemáte zapotřebí,“ uzavírá Žantovský.