Pohlreich mluvil v souvislosti s covidem i o propouštění, které zasáhlo sektor gastronomie. „To, že někdo přijde o práci, je v normálním světě nebo v normální volnotržní ekonomice běžný úkaz. To jen my tady, že jsme to za celou dobu ještě nepoznali, že někdo musel z práce být vyhozen, a lidé mají tu historickou paměť, že nás za komoušů strašili tou nezaměstnaností. A samozřejmě, máš na vybranou. Buďto se těch lidí zbavíš nebo zkrachuješ,“ řekl s tím, že podnikatel nemá moc na výběr a že ho propouštění rozhodně netěší.

„To se občas stává a kdybych si dovolil hodně kacířskou myšlenku, tak si myslím, že by České republice taková pěti-, šestiprocentní nezaměstnanost prospěla hrozně moc. Že bychom si uvědomili, že ten svět je o maličko jiný, než jsme zjistili doteď,“ doplnil. Podle něho i teď platí v gastronomii heslo „Nejsou lidi“ a naopak už dávno neplatí, že hlavní problém restauratéra je nájem.

Od jednoho z moderátorů pak padla otázka, zda Pohlreich nepozoruje, že celá politická scéna směruje „trochu víc nalevo“. To považoval Pohlreich ještě za slabé vyjádření. „Tady se nedělá nic jinýho, než ultralevicová politika. To je vlastně jeden z těch důvodů, proč ta levice v těch volbách tak pohořela. Protože tu levicovou politiku převzaly ty firmy, které zaměstnávají ty lidi v tom strachu, aby o ty lidi nepřišly. Já neznám nikoho, kdo by se k těm lidem choval blbě nebo neslušně nebo nenormálně. Asi to někde je, ale pro nás je to neznámý pojem,“ mínil.

Doleva prý směřuje politika všude. „Celá ta Evropa myslím ztratila orientaci, jak to má vypadat. Mně to může být jedno, ale nemyslím si, že to může dobře dopadnout,“ řekl. EU se podle něj zpronevěřila své základní myšlence a vznikl z ní byrokratický moloch, který je sice plný „dobrých nápadů“, ale stojí na slepé důvěře a evropské myšlence, nemluvě o tom, že projekt vedou lidé, kteří jsou „úplně někde jinde“. „Jestli jsme se bavili o tom, jací lidé chodí do politiky, tak jaký lidi chodí do Bruselu, to musí být úplně jiný kafe,“ komentoval a ještě si přisadil, že se pěstuje „kaviárový socialismus“ a přístup „všem všechno, sobě nejvíc“.