„O téhle knize bych ve dvaceti letech říkala, že je to nesmysl, případně bych rozporovala nějaké závěry a měla bych pocit, že je to příliš radikální. A pak bych opakovala stejná klišé, která dodnes slýchám. Připomínám nešvar médií, že zapomínáme připomínat ženy, nereferujeme o nich, že na dané události jsou třeba přítomny,“ konstatovala na úvod Lauder. „Kniha míří na lidi, které toto téma vůbec nezajímá anebo jsou vůči němu nějak naladěni. Jsou v pavučině stereotypů, představ, výchovy s společenských tlaků.“

(Ne)vítaná kniha

„Na knihu, která vyšla v loňském červnu, mám extrémní množství reakcí. Co mi dělá dobře je, že jsou to lidé různého věku. Třeba 16letá dívka mi řekne něco jako v tom smyslu, že je to cool, protože tenhle výraz se už nepoužívá. Stejně cenné je, když za mnou přijde dáma 60 plus a řekne mi, že si celý život něco myslela, byla o tom velmi přesvědčená a byl to její světonázor, a že po přečtení knihy názor změnila. To je pro mne velmi povzbuzující. Chci, aby toto téma bylo velmi reálné, existující a máme vědět, že nás má zajímat,“ uvedla protagonistka.

Studentka ZČU poté přítomným sdělila, že také dříve hanila feministky, „ale vy jste ikona českého feminismu“.

„Ten gender je vetkán do našich životů. Problém s tématem je, že je velmi často vnímán jako jakási dojmologie. Dojem je, že parta nějakých šílených žen někde na univerzitě pravděpodobně ve sklepě si říká, že je to s ženami nějak jinak, a hlásí to do světa. Průvodní znak tohoto tématu je, že se neustále zpochybňuje původ informací a validita tezí.“

„Spousta věcí jsou vládní dokumenty, které tedy schválila vláda,“ upozornila Lauder.

Následovala otázka téže studentky ke kritice politiků a společnosti „… vůči vám, vašemu vzhledu a postavě… a možná až agresi. Jak je těžké tomu čelit a srovnávat se s tím?“

„Nějaký pán mi napsal, cituji, ‚vy to dobro prosadíte, i kdyby nás to mělo stát poslední stopy lidství‘. Čím víc o tom mluvím, on se obává, že o tom mluvím příliš, což mi někteří lidé dávají najevo. Situace je taková, že nás oslovují lidé na ulici, často, že děkují za naši práci, a zároveň i kritici…třeba mi jeden pán… Když jsem šla z jógy a byla v krásném zenu, tak mi jej narušil a říkal, jak jsme nebezpečné pro společnost, že bychom měly být odstraněny. Když tím žijete a nemluvíte o tom, tak to není ideální, ale když o tom hodně mluvíte a lidé vám nadávají, proč o tom stále hovoříte, že už to nechtějí poslouchat, že je to strašně otravné. A případně zpochybňují závažnost celé věci,“ konstatovala novinářka.

„Patří to k tomu, že jste jako veřejná osoba a někdo vám vyhrožuje znásilněním? A pak přicházejí maily, je to neustálý proud informací. A dobré duše mi chtějí sdělovat, že jsem málo odolná. Já mohu mluvit hodiny…“