Ukrajina v posledních měsících trpí nedostatkem zbraní a také vojáků. Ten první problém pomůže vyřešit schválená pomoc od USA ve výši 60 miliard dolarů – ale bojeschopných mužů je nadále nedostatek a mobilizace na území Ukrajiny se již nedaří.

Podstatná část těch, kteří by dle ukrajinských zákonů v uniformě sloužit měli, se skrývá v zahraničí. Dle statistiky z roku 2023 bylo mezi ekonomicky aktivními držiteli dočasné ochrany 35 % mužů. Ministerstvo zahraničí Ukrajiny proto minulý týden vydalo příkaz, aby jim byly odepřeny konzulární služby s jedinou výjimkou, totiž pokud si chtějí vyřídit papíry pro návrat na Ukrajinu.

Jak informuje ukrajinský deník ZN s odkazem na získaný příkaz od ministerstva zahraničí, od 23. dubna nemají ukrajinské ambasády poskytovat konzulární služby ukrajinským občanům mužského pohlaví, kteří jsou v odvodovém věku, tedy od 18 do 60 let. Zákaz bude platit do doby, než budou vyjasněna ustanovení zákona o zvýšené mobilizaci. Uvádí se to v dopise podepsaném prvním náměstkem ministra zahraničí Andrijem Sybigou. V něm je i zmíněno, že nařízení je vydáváno, aby se občané „nemohli vyhýbat vyřízení odvodů“.

Vláda v Kyjevě neustále hledá cesty, jak dostat domů Ukrajince, kteří během války odešli do Polska, do Německa a do dalších zemí. Jenže ne všechny země jsou ochotny o nějakém způsobu vydání vůbec diskutovat. V Německu například kyjevská vláda se svou snahou dostat domů Ukrajince narazila. Server Kyiv Independent upozornil, že v Německu navzdory vyhlášením kyjevské vlády bude umožněno ukrajinským uprchlíkům získat povolení k dočasnému pobytu a prodloužit platnost povolení k pobytu.

Naproti tomu v Polsku se pomoci kyjevské vládě tak úplně nebrání. Avšak pod jednou podmínkou. Polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz 24. dubna řekl, že Polsko po změnách pomůže Ukrajině přivést zpět své odvedence. Ale polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski v rozhovoru pro polskou stanici TVN24 27. dubna naznačil, že situace je složitější. Navracení mužů v odvodovém věku na Ukrajinu je podle něj „eticky nejednoznačné“ a Ukrajina tak bude muset „převzít iniciativu“ v celém procesu. „I když samozřejmě chápeme, že Ukrajina potřebuje své obránce k obraně své vlasti,“ dodal. Litevský ministr obrany Laurynas Kasciunas 24. dubna řekl, že Vilnius bude sledovat, co se Varšava rozhodla v této záležitosti udělat.

Ondřej Kolář se v tomto kloní spíše k názoru Polska a tvrdí, že Ukrajinci by měli jít bojovat za svoji zemi. „Není to nijak radostný téma, ale bohužel je to nutný. Věřím, že bychom se jako Česká republika měli připojit k postoji Polska a Litvy. Tyhle země u nich žijící bojeschopné Ukrajince ‚motivují‘ k návratu do vlasti,“ pravil Kolář.

„Ani omylem nejde o nějaké nahánění lidí po ulici. Stát má ale dost možností, jak omezit míru komfortu, kterou v dané zemi konkrétní osoby mají a tím je dostat zpět na Ukrajinu přirozenou cestou. Třeba nižší dávky, povolení k pobytu a další nástroje. Vždycky, když s někým z ukrajinské strany jednám, je to to první, o co nás prosí. Hned po munici,“ upozorňuje Kolář.

Ten z takových úvah prý sám nemá radost, ale je potřeba tyto věci řešit. „Sám z toho nemám radost, ale pokud Česko a mnoho dalších zemí podporují Ukrajinu tak rozsáhle, jako to děláme, měli by svůj díl práce odvést i ti, kteří se tomu nyní snaží vyhnout a o jejichž budoucnost jde především,“ dodává Kolář.

Podle ministryně obrany Jany Černochové „zatím určitě nehrozí“, že by Česko posílalo Ukrajince zpět do jejich domovské země. „To by se musela změnit legislativa, muselo by to být i z ukrajinské strany takto jasně formulováno. Protože za stávajících právních předpisů ani nic takového činit nemůžeme,“ sdělila Černochová.