Jan Šafařík provozuje v Česku kurzy obranné střelby Paladin Academy. Expert na střelby, který se prý kolem zbraní pohybuje už třináct let a absolvoval i kurzy v USA, se před časem rozhodl využít své dovednosti a zkušenosti ve prospěch napadené Ukrajiny, kam se dobrovolně vydal jako ostřelovač a instruktor.

Své vlastní zážitky a poznatky se rozhodl popsat ve videu s názvem Drahá Ukrajino, musíme si promluvit. Na Ukrajině působil dvakrát celkem šest týdnů a prostřídal tři jednotky. Všude to podle jeho slov vypadalo stejně, odjížděl znechucen s dojmem, že vše je obrovská pračka na peníze. Jedním z důvodů je podle něj neuvážené nakládání s potravinami a dalšími zásobami včetně nulového plánování: „Nejsem vojenský stratég, ale domnívám se, že mám základní povědomí o tom, jestli chci v zimě zůstat na živu. To tam úplně chybí. Jakékoliv plánování ve válečném stavu, že bude třeba nasekat dřevo a přestat jíst z darovaného jídla a přemýšlet čtrnáct dnů dopředu. Podpora a solidarita by na Ukrajinu určitě putovat měla, válka tam existuje, lidé přicházejí o nohy, šlapou na miny, civilisti, to nechápu, zůstávají v bombardovaných městech. Často z hlouposti i pýchy, ale potřebují pomoc,“ zdůraznil Šafařík.

Vysvětlil také svoje zkušenosti s ukrajinskými organizačními a vojenskými procesy. Válečný stav popsal jako obrovský korporát, v němž více než polovinu práce tvoří plánování a organizace. „Ty boty na zemi a pušky, co střílejí, troufnu si říci, jsou jen poslední článek v řetězci. Organizace tam úplně chybí, tento mindset úplně chybí. Celé vojenské vedení, alespoň z míst, která jsem já zažil – a chápu, že nemusí být situace stejná v celé Ukrajině – naprosto postrádá jakýkoliv zdravý rozum. Často stojíte a mácháte rukama: Proč? Vždyť… Jak?“ vysvětlil frustraci z neorganizovanosti.

Šafařík: Vojáci sedí a hrají Candy Crush

Spousta věcí z jeho pohledu nedávala smysl. Viděl například v Doněcku sklady jídla naplněné po strop. „Až mi to bylo nepříjemné, protože to pěstuje nezájem vojáků, kteří se nemusejí starat, odkud a co budou jíst. Obrovské množství balené vody, přitom mají studnu, kterou by mohli vyčistit a používat. Ale proč by to dělali, když mají hromadu balené vody? Takže boty se pak čistí balenou vodou. Sušenky a další darované potraviny jedí krysy a myši, ale to nikdo neřeší, máme toho dost,“ shrnul své dojmy s tím, že tak dochází k obrovskému plýtvání. Vinu však nedává lidem samotným, ale zcela evidentně chybějícímu velení a organizaci. „Tady máte hromadu nábojů, hromadu zbraní, tam jsou Rusové a hodně štěstí. Tak nějak to je,“ poznamenal.

Chaosu přispívá i skutečnost, že nikdo z jednotky mu nebyl schopen sdělit, o jakou jednotku se vlastně jedná. Mají sice nášivku nějaké brigády, ale dále se žádná struktura neřeší. I to označil za obrovský problém především při řešení nějaké situace či požadavku skrze řetězec velení. Není komu ho sdělit, není jasné, kdo je za co zodpovědný.