Před víkendem jsem si nechal „přehodit gumy na zimní“, dřív jsem to nestihl. Zapředl jsem rozhovor s majitelem a zaměstnanci autoservisu. Ptal jsem se, co soudí o problémech automobilového průmyslu a na jejich názor na budoucnost elektromobilů.

K jejich budoucnosti je majitel dílny skeptický, není k dispozici dost surovin na výrobu baterií ani dostatečná infrastruktura pro jejich provoz, mohl by být problém s nedostatkem elektrické energie. Krizi automobilového průmyslu vidí jako dlouhodobou, protože se investovala spousta prostředků do projektů, které nemají očekávanou návratnost.

V tu chvíli se do diskuse vmísil asi dvacetiletý nový zaměstnanec autoservisu. Pravil, že vzestup hospodářství může být rychlý: „To dokázal Hitler za dvanáct let v Německu.“ Jeho starší spolupracovníci byli z jeho příkladu na rozpacích: „Ale pak byla válka.“

„Největší nebezpečí jsou Rusáci!“ kontroval mladík.

Zeptal jsem se, proč si to myslí.

„Vpadli na Ukrajinu a vyhrožujou nám atomovkama… chtějí dobýt Evropu,“ poučil mě.

„Proč by to dělali?“ zeptal jsem se.

„Aby měli větší území a ovládli nás!“

Na podobná vysvětlení jsem zvyklý: „Myslíte, že potřebují potíže, mají malé území a nedostatek surovin?“

„Tak proč vpadli na Ukrajinu?“ pravil vztekle.

„To je válka kolektivního Západu proti Rusku, aby omezili jeho vliv, dostali se k jeho surovinám a neměla k nim přístup Čína,“ vysvětlil jsem svůj náhled.

„Tohle já nebudu poslouchat!“ řekl a schoval se v příručním skladu.

„Nechte ho…,“ řekl smířlivě šéf, je mladej.“