Je tomu téměř pět let, co začala tzv. migrační krize, způsobená přívalem migrantů z převážně muslimských zemí. Jak si pamětníci jistě vzpomenou, Česko, Maďarsko a Polsko se tehdy proslavily tím, že kategoricky odmítly přijímat migranty, kteří do Evropy proudili přes Řecko a Itálii, jak rozhodla Evropská rada. Poměrně dlouho pak hořel spor, zda tím země porušily unijní právo. Později byly takzvané povinné kvóty zrušeny, což premiér Andrej Babiš označil za svůj velký politický úspěch v evropské politice.

Nicméně, odmítnutí se řešilo soudně u Soudního dvora Evropské unie. A dnes byla zveřejněna tisková zpráva o rozsudku, která mluví jasně. „Polsko, Maďarsko a Česká republika tím, že odmítly postupovat v souladu s dočasným mechanismem relokace žadatelů o mezinárodní ochranu, nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývaly z unijního práva,“ píše se v ní.

„Soudní dvůr vyhověl žalobám pro nesplnění povinnosti, které proti těmto třem členským státům podala Komise a které směřovaly k určení toho, zda tyto členské státy tím, že v pravidelných intervalech a alespoň každé tři měsíce neoznamovaly náležitý počet žadatelů o mezinárodní ochranu, kteří mohli být rychle přemístěni na jejich území, a v důsledku toho nedodržovaly ani své další povinnosti týkající se relokace, neplnily povinnosti, které pro ně vyplývaly z unijního práva,“ zní přesná definice toho, čeho se Česko spolu s Maďarskem a Polskem dopustily.

Okrajem, Polsko a Česká republika jsou dle soudu větší „hříšníci“, protože nejen, že neplnily povinnosti spojené s rozhodnutím Rady o povinné relokaci 120 000 žadatelů o mezinárodní ochranu z Řecka a Itálie, ale neplnily ani povinnosti vyplývající z předchozího rozhodnutí na dobrovolnou relokaci 40 000 žadatelů. A to proto, že toto předchozí rozhodnutí nebylo pro Maďarsko závazné.