„Doba je taková, že je potřeba každého statečného člověka… Činím to, co činili tehdejší kazatelé, akorát nehlásám žádné náboženství, ale víru v nás, ve vás, chtěl bych obnovit víru v nás a v naši sílu,“ uvedl na začátek pateticky Landa.

Lev a obrana

„Proč jsme s Moravany skuteční bratři, dvojčata, nejen heraldicky, ale i mýticky a historicky. Slavný český dvouocasý lev je původně slavný moravský dvouocasý lev. A slavná moravská orlice je slavná česká svatováclavská orlice. Tento lev sloužil Moravě, ještě když byl slavný moravský markrabě Přemysl III. korunován ještě slavnějším českým králem Přemyslem Otakarem II. železným a zlatým. A tento král přinesl s sebou lva, který je nyní naším slavným českým lvem, a věnoval Moravě českou orlici, která je teď slavnou moravskou orlicí a kterou probouzíme společně se slezskou.“

Foto: Václav Fiala

„Náš znak, erb, je na štítě. Štít je obranný prvek. Je jej třeba pozdvihnout, když na nás někdo útočí. Já se obávám, že nyní nám útočí na to nejcennější a nejvzácnější, co máme, a to je svoboda, která stála mnoho a mnoho krve naše předky, a je to láska: Kdy zvednout štíty, když ne teď. Možná si říkáte, že až se to začne týkat přímo vaší rodiny. Ale my musíme zvedat štíty i za své sousedy, protože když my se máme dobře a soused se nemá dobře, neznamená, že se nás to netýká,“ pokračoval bard. „Je to jako v roce 1948, kdy části schopných obyvatel, živnostníkům, brali všechno. Většina mlčela, někteří tleskali. Byla z toho totalita na 40 let včetně koncentračních táborů, uranových dolů a jedné okupace, která se v té době nazývala bratrská pomoc. Teď je nutné zvedat za své sousedy naše štíty.“

Se štítem, nebo na štítě

„To, co máme na štítě, je to nejdůležitější. Tedy to nejposvátnější, a za to bychom měli být schopni a ochotni s hrdostí složit své životy tak, jak naši předkové. Za to nám stojí žít, za to nám stojí i zemřít. Proč máme tento společný symbol? Za co byste položili svůj život? Za rodinu. Od slova rodina je rod. Víc rodin je náš rod, tedy národ. A proto tento náš znak symbolizuje všechny naše rodiny. To jsme my. Náš štít je červený, rudý. Rudý jako krev. Ale ne krev nepřátel, ale naše krev, kterou jsme ochotni cedit za to nejposvátnější. Bohužel, přichází doba, kdy je skutečně ohroženo to nejposvátnější. Neváhejte tedy zvednout štít za své sousedy, za své bratry Moravany, Slezany a Čechy, neboť svoboda je to nejcennější, co máme,“ vysvětloval druid Landa.

„Vidím lva, ne pejska ani slepici, která snáší páníčkovi vajíčka. Protože pejsek dostává od svého páníčka krmení, ale lev, ten je schopen si svoji potravu obstarat sám. Nejhorším činem je krmit lva, protože jej můžete krmit jen v kleci. A ten, kdo lva krmí, snižuje jeho schopnost přežít v konkurenci přírody. Tedy kdo nás má tendenci krmit, kdo má tendenci nám dávat dotace, abychom byli schopni přežít, kdo se o nás stará tak hezky, abychom už nemuseli mít za své životy žádnou zodpovědnost a tvrdí, že nám činí dobře, lže, neboť nás zabíjí. Zabíjí nás duševně a posléze i fyzicky. Lev si svou potravu obstarává sám. A protože se blíží těžké doby, je potřeba se znovu naučit obdělávat naše pole, znovu vyrábět potraviny, abychom nechcípli hlady, když nepřijedou kuřata z Polska,“ konstatoval Daniel Landa.

FOTO: Václav Fiala

Lev je šelma.“ Není nic trapnějšího než ochočená šelma. Lev se zdvíhá pouze v nejnutnějších případech. Tedy za normálních okolností většinu dne prospí, stejně jako náš lev po většinu času spí. Ale v době, kdy je třeba, se probouzí a koná. A ten čas právě přichází. Podíváme-li se na barvu našeho lva, je bílá, tedy stříbrná. To je to nejvznešenější, co může být – luna, stříbro. Náš lev je bytost veskrze ušlechtilá a nádherná. Tak nádherná, že by nám ji mohly ostatní národy závidět. Probuzený lev ve vás – a jiný způsob neexistuje – to jsou ti pověstní blaničtí rytíři. Rozbijte skálu ve své duši a probuďte v sobě lva. To jsou ti blaničtí rytíři. Nikdo to za vás neudělá. Každý z vás je nyní důležitým, každý z vás se počítá,“ pokračoval dál za absolutního ticha auditoria Landa.