Marek Wollner a Nora Fridrichová bývali jedněmi z hlavních tváří publicistických pořadů ČT. Dnes je Wollner pryč z ČT, Nora Fridrichová v televizi zůstává a v DVTV u své bývalé kolegyně Daniely Drtinové popsala, jak to vlastně v ČT funguje. Není to prý prostředí, kde by se jednalo v rukavičkách, ale osobně prý velmi přivítala, že vyšetřovací komise ČT konstatovala, že Nora Fridrichová nešikanovala své spolupracovníky, což tvrdily některé její bývalé kolegyně.

Nora Fridrichová si trvá na tom, že v ČT nikoho nešikanovala. Takže podle ní není pravda, co tvrdili někteří její spolupracovníci.

„Já bych řekla, že ne. Ale asi pro mě bylo velkou úlevou, když to řekla ta komise, která mě vyšetřovala, že ne. Pro mě je trochu složité to vysvětlovat, protože já si vlastně můžu říct, co chci. Ta zpráva veřejná není, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby zveřejněná byla, aby si každý udělal představu. Ale některé věci kolegové veřejně vyprávěli. Anonymně. Takže nějaká obecná představa o tom vlastně panovat může,“ připustila Fridrichová. „Vlastně jsem podepsala mlčenlivost, že o té zprávě nebudu mluvit,“ doplnila.

Když to celé začalo, prý přemýšlela, jestli v minulosti přece jen někomu neublížila. A dospěla k tomu, že se nedopustila vůči druhým lidem šikany či bossingu. Je pravda, že se někdy převlékala v kanceláři a byla jí vidět podprsenka, a pokud to někomu vadilo, Fridrichové to je prý líto. Ale sama by neviděla problém v tom, kdyby takto viděla podprsenku jiné ženy.

Stejně tak nevidí problém v tom, že v časech covidu zařizovala nákupy pro matky samoživitelky. Prý to v žádném případě nedělala na úkor pořadu. „Nikdy mi nepřišlo, že by moje pracovní morálka mohla být hodnocena jako špatná.

Myslím si, že výrok o zvracení před poradou není pravdivý. Ale já jsem teď v takové nevděčné roli, že budu kňourat, že se mi někdo mstí. To mi není vlastní. Ono šlo o několik kolegyň bývalých, které v médiích vyprávěly tyhle věci. Zároveň to byli lidé, kteří ve stejné chvíli vyjadřovali podporu Markovi Wollnerovi. A já jsem měla pocit, že vyvažují,“ uvedla. „Myslím, že při našich poradách nikdo nemusel mít pocit, že se musí jít vyzvracet na záchod, protože ty naše porady jsou velmi poklidné. My prostě vymýšlíme témata. Tam nikdy není moment, při kterém by byl někdo špendlen na zeď. Nikdy,“ zdůraznila Fridrichová s tím, že kdyby se něco takového dělo, tak se pořad 168 hodin ani nemůže udržet na scéně tak dlouho, jak se drží.

Je podle ní pravdou, že střih jedné minuty reportáže může trvat i hodinu, takže pokud má reportáž 6 minut, můžete nad ní prý ve střižně strávit šest hodin, ale Fridrichová zdůraznila, že v takovém případě nejde o žádnou šikanu, nýbrž o běžnou pracovní náplň. Vzhledem k tomu, kolik času zpracování reportáže zabere, by si prý Nora Fridrichová dokázala představit, že práce v 168 hodinách bude lépe finančně ohodnocena. Z tohoto pohledu ji prý proto ani nepřekvapilo, když za ní přišel kolega či kolegyně a řekl, že odchází za lepší nabídkou.

Dnes už je prý situace lepší, protože má k dispozici o dva kolegy víc, ale údajně byly i doby, že když někdo onemocněl, tak prý Fridrichová prosadila, aby se už vrátil do práce, aby vůbec bylo možné pořad dodělat.

Jednu věc ale důrazně odmítla. Jedna z jejích bývalých kolegyň prý uvedla, že pracovní tlak Nory Fridrichové přispěl k rozpadu manželství oné kolegyně. „Já to vidím trochu jinak, já bych řekla, že k rozpadu jejího manželství přispělo to, že podváděla svého manžela,“ podotkla Fridrichová.

Kroutila hlavou i nad tím, že článek o údajném zvracení v době porad k pořadu 168 hodin, visel na hlavní stránce serveru Seznam mnoho hodin, což se jí osobně jeví jako zvláštní.

Pár slov věnovala i kauze Marka Wollnera. Osobně prý na spolupráci s Wollnerem vzpomíná ráda, ale má za to, že k některým ženám se ne vždy choval tak, jak by se patřilo a dopouštěl se vůči nim věcí, které nelze označit za trestný čin, ale to neznamená, že by to bylo vhodné chování. A měla potřebu se proti tomu vymezit, protože sama má dvě dcery a nechce, aby se jim děly podobné věci.

Nakonec v obecné rovině popsala, jak to chodí ve veřejnoprávní televizi.

„My se mimochodem v televizi často hádáme o peníze, nebo o to, kdo udělá co. Pořady mají rivalitu mezi sebou. Ale zároveň platí, tím vlastně chci říct, že nechci působit jako nějaký člověk, který si stěžuje na spiknutí exkolegyň, že televize je dravé a konkurenční prostředí, kde vlastně máme i pěkné a korektní vztahy, ale zároveň úplně nejsme prostorem bílých rukaviček,“ podotkla.

Existuje však i trochu jiný pohled na to, jak to v pracovním kolektivu Nory Fridrichové fungovalo.

Na sociální síti X ho nabídl Jan Novák, který v minulosti pro ČT pracoval.

„Zírám a nechce se mi věřit tomu, co slyším z úst NF. To jsem ty 3,5 roku pracoval asi v jiném pořadu... Nechť se zveřejní naše výpovědi před komisí ČT. Ať ČT zveřejní závěr komise. Tahle jednostranná, ublíženecká sebeprezentace je výsměch,“ zlobil se reportér, který momentálně pracuje pro server Seznam Zprávy, ale v minulosti prošel Českou televizí a Primou.

Do roku 2020 spolupracovala s Norou Fridrichovou např. také Kristina Ciroková, která se v ČT střetávala i s tehdejším premiérem Andrejem Babišem. Ale jednoho dne také odešla do serveru Seznam zprávy. Právě jí kdysi Andrej Babiš sdělil, že jí nebude sdělovat své příjmy. A celé vystoupení proložil památným „sorry jako“.

Zdá se však, že výroky komise ČT celá kauza pro Wollnera a Fridrichovou nekončí, protože nový ředitel ČT Jan Souček si podle svých vlastních slov hodlá posvítit na to, co se v ČT za časů ředitelování Petra Dvořáka, který ve funkci pomalu končí po dvou funkčních obdobích, dělo.

„Už jsem v komentáři Marka Wollnera i jiných lidí zaregistroval, že skrz něj chci zaříznout Reportéry ČT, tak to vůbec není. Jsem domluvený na setkání s týmem Reportérů, abych si zmapoval, jak v minulosti fungoval. Podotýkám, že závěry interní komise nemám k dispozici. Moje domněnka je, že pokud se ty excesy měly týkat většího počtu lidí a trvat delší dobu, nemohlo to být vždycky jenom mezi dvěma lidmi, kterých se to týkalo. Zajímalo by mě, jestli nejde o systémové selhání, které si vyžádá trošku důslednější řešení, než je odchod jednoho člověka z týmu,“ poznamenal Souček v závěru června v rozhovoru pro Lidovky.cz.

„Potřebuji si zmapovat, jak to tam reálně probíhalo, kdo z těch, kteří se cítili poškozeni, o tom mluvil s jednotlivými lidmi v hierarchii a jaká byla odezva. Předpokládám, že po 1. říjnu mi budou k dispozici i důvěrné protokoly z komisí. Pokud tím, kdo se dopouští neadekvátního chování, je váš nadřízený, musíte mít ještě nějaké další místo, kam můžete zajít. A to by ten ombudsman mohl být, ale on už tu pravomoc dneska má,“ pokračoval.