„Hned na začátku vás zdravím, milí čtenáři, a chci vám všem říct, že kdyby to nebylo tak vážné, ba co dokonce nebezpečné, tak bych se musel smát jak houpací kůň. To, co nám tady naše politická reprezentace předvádí, na to nemá ani ten nejabsurdnější kabaret,“ otevírá dnešní Nedělní ráno Ivan Vyskočil a začíná zajímavým přirovnáním.

Lakomá selka a zoufalé vyzývání k solidaritě

„Když jsem byl malý, tak jsem měl rád pohádku o selce, která pekla husu a tak ji stále ochutnávala, až ji celou snědla. Vůně pečínky přivábila do stavení žebravého vandráka. Lakomá selka mu ale nechtěla nic dát a tak mu namluvila, že musí rychle utéct. Její muž je totiž prý strašný kruťák – lidojed a každého pocestného sežere. Vandrák rychle vzal nohy na ramena a pakoval se z vesnice. Když přišel domů k obědu sedlák a trouba byla prázdná, nenapadlo selku nic jiného, než zalhat, že pečenou husu jí ukradl ten vandrák. Hladový sedlák se za ním rozběhl a viděl, jak vandrák mizí za humny. Pronásledoval ho. A jak ho nemohl dohnat, volal prosebným hlasem: „Aspoň kousek, aspoň jedno stehýnko, aspoň jeden kousíček“! Je nabíledni, že vandrák na toho strašného lidožrouta nečekal, nechtěl mu dát ani kousek ze svého stehna a v hrůze prchal pryč,“ vypráví Ivan Vyskočil a zamýšlí se.

„Nevím, proč mi tuto pohádku, které jsem se dětsky a upřímně smál, dnes připomněl náš pan premiér Babiš? Po té šaškárně ve Vrběticích, jak zoufale vybízel naše takzvané „kamarády“ z EU. Vyhostěte každý alespoň jednoho ruského diplomata, aspoň jednoho, když už ne všechny..….. aspoň kouštíček, možná aspoň sekretářku velvyslance, jasně, to už si vymýšlím v souznění s pohádkou. Ale bylo to stejně nedůstojné a zoufalé, jako volání toho sedláka o kousek husí pečínky. Stejně tak to bylo marné! A naši spojenci v EU se dali na hrdinný ústup, stejně jako ten vandrák,“ pokyvuje Ivan Vyskočil a s pořádnou dávkou sarkasmu dodává. „Ale to bych jim křivdil. Slova solidarity poslali! To totiž nic nestojí, že? Ale přece si kvůli nám nebudou pálit prsty a kazit obchodní vztahy s tak úžasným obchodním partnerem, jakým je RF. Ale že jsem to říkal už ve svém prvním článku o Vrběticích, že se na nás vykašlou a ještě jim budeme pro smích! Konečně stejně jako v celé historii předtím. Jen namátkou, Mnichov“.

Měkký proto, aby netlačil!

„V celé té věci mě náramně pobavila jistá Kateřina Šafaříková, která nám v rozhlasovém pořadu „Jak to vidí“ vysvětlila, jak úžasně se zachovali naši západní spojenci. Jak nás podpořili tím, že nevyhostili ani jediného diplomata, jak to vlastně je dobře a jaká to je úžasná podpora naší věci. Já poslouchal jako blázen a obdivoval jsem tu dámu. Óó, jak umí mnoha bezobsažnými slovy přesvědčovat a obracet věci naruby,“ žasne Ivan Vyskočil a vtipně podotýká. „Připomnělo mi to rčení, že největší umění při nepovedeném milostném aktu je přesvědčit dámu, že měkký byl proto, aby netlačil! Ale ještě dosáhnout toho, aby dáma nejen věřila, ale ještě byla nadšená, to je opravdové umění,“ směje se. „Pak zaznělo, že ta redaktorka je z Bakalových Hospodářských novin a už jsem se nedivil ničemu. Až jsem ji obdivoval. Okecat takový do očí bijící nesmysl a převrátit ho naruby, na to je potřeba talent!“ říká už vážněji a dodává.

„Já vám řeknu, Jaroslav Hašek by tady měl žně. Ten by se nestačil divit. A vůbec by nestihl ten kolotoč tady popsat.“