Blog Pokrokový euroobčan publikuje na svém profilu na serveru Medium.Seznam.cz úvahy a zamyšlení tvůrců, účastníků několika internetových projektů, které si kladou za cíl získat spoluobčany pro myšlenku společné sjednocené Evropy. Jde o satiru vysmívající se loajalitě. Nejnověji přinesl třeba báseň Pozvedněme modrý prapor či text o tom, že potomci sudetských Němců by měli mít právo u nás volit.

Recesistický blog v roce 2023 vyvolal největší rozruch nápadem, že by prezident Pavel měl zpětně podepsat Chartu 77. Mělo se tak stát slavnostně 28.10.

„Bohužel, za mých studií mi režim neumožnil chartu podepsat oficiálně, stejně jako mnoha jiným. Nyní bych chtěl tento dluh splatit,“ bylo vše doplněno vyjádřením prezidenta Pavla, které si dělalo legraci z jeho vyhýbavých prohlášení o předlistopadové minulosti v Československé lidové armádě.

Tuto ptákovinu vzal vážně například Jan Cemper a na serveru Manipulátoři.cz se jí jal obsáhle vyvracet, neboť je prý dezinformací.

„Pokrokový euroobčan“ ale neumdlévá a liberální štěstí šíří v objemu několika textů měsíčně.

„Pozvedněme modrý prapor se zlatými hvězdami a vítejme nové zítřky, co otevřou se před námi,“ zaveršoval „euroobčan“ na začátku prosince. Básnické vyznání vlajce Evropské unie pojednává o místě na světě, které se stane rájem, a všichni se tam budou navzájem podporovat. Jako jedna rodina.

„Ženy, lesby i gayové, bojujeme za klima,“ rýmuje odhodlaně.

Oslava budoucnosti, pravdy, lásky a lepšího světa je jako vystřižena z reálné reklamní kampaně You are EU.

 „My věříme v komunitu i na sílu jednoty, v pospolitost, v humanitu, na evropské hodnoty,“ navázal básnící euroobčan.

A nebyl to jediný prosincový příspěvek, ve kterém pokrokově provětral zatuchlé stereotypy. Přišel také třeba s nápadem, že je nejvyšší čas napravit historické křivdy a dát potomkům sudetských Němců možnost podílet se na správě naší země. 

„Němci se na správě naší země podíleli historicky téměř vždy. Byli nejen našimi sousedy, ale též našimi spoluobčany. Takovými staršími, vyspělejšími a šikovnějšími sourozenci, od kterých jsme se mohli učit a mohli jsme se díky nim tak trochu oprostit od nedostatků, které jsou pro nás Čechy typické. Ostatně, jsou v jistém ohledu našimi vzory i dnes, rozdíl je v tom, že následkem neodpustitelných zločinů, kterých jsme se na nich dopustili v druhé polovině 40. let 20. století, jsme je připravili o možnost podílet se na vládě v naší zemi,“ přesvědčuje.