Bývaly doby, kdy se západní Evropa dívala na Česko s určitým respektem, třeba díky prezidentovi Václavu Havlovi. Češi sice tehdy občas reptali, ale o jejich názory byl zájem. Postupem času se to ale změnilo. Západní Evropa nás teď podle Sedláčka vnímá jen jako reptaly, kteří všechno kritizují, ale nic konstruktivního nevymýšlejí. Tuhle novou politiku prý reprezentují lidé jako prezidenti Václav Klas a Miloš Zeman, kteří se stále více přiklánějí k Rusku.

Může přijít také den, kdy se nás ostatní členové zeptají, zda to se svým členstvím myslíme vážně a opravdu se chceme podílet na chodu EU, což s sebou ponese i to, že budeme respektovat uzavřené dohody a budeme se podílet třeba na přerozdělování migrantů.

„To ale nemůže platit pro národ, který nechce euro, nechce se podílet na společně odhlasovaných postupech (jako v případě uprchlických kvót). Národ, jenž si volí politiky, kteří papouškování Moskvy považují za svobodu projevu a společně domluvenou a demokraticky odhlasovanou evropskou politiku za diktát,“ varoval Sedláček.

Celý komentář naleznete zde.

„Anebo se stane zázrak, tento národ se probudí ze svého ospalého zívání směrem do světa a začne na sobě a svém obrazu makat. To by se zde ale muselo zformovat nějaké silné hnutí politické mysli, které nás vrátí mentálně zpět do Evropy a časem možná do jejího popředí. Skandinávským zemím (mimochodem každá z nich je malá) se takto kdysi podařilo exportovat témata, jako je ekologie nebo rovné příležitosti žen i mužů. Co exportujeme za politické myšlenky my? Oplzlou hradní skepsi?“ ptá se.

Sedláček má za to, že Slovensko či Pobaltí pracují na tom, aby přináležely k srdci EU a zajistily si tak pozitivnější budoucnost. Nějaká budoucnost jistě čeká i nás, ale otázkou podle Sedláčka je, jaká to bude budoucnost. Můžeme patřit do jádra EU, nebo se můžeme potácet odnikud nikam. O našem dalším směřování prý rozhodnou i tyto volby.