Upozorňuje, že zatouží-li zákazník svého hospodského nabonzovat, není nic snazšího než vyplnit jednoduchý online formulář na portálu Finanční správy, vepsat do něj pár údajů jako DIČ, adresu či třeba detaily o tržbě a kliknout na tlačítko NAHLÁSIT. „A co je na tom nejlepší, formulář lze na Finanční správu odeslat úplně anonymně,“ podotýká ekonomka s tím, že staronový sport se podle všeho velice rychle ujal. „Podle agenturních zpráv za prvních pět dnů fungování EET se do něj zapojilo už více než 150 bonzáků,“ podotýká Šichtařová.

• Celý text je ZDE

Přiznává, že po technické stránce věci nelze proti nahlášení porušení zákona nic namítat. Upozorňuje ale, že tam, kde si lidé na zákon – třeba i kdysi kontroverzní – zvyknou, tam jej časem začnou považovat za morální.

„Vytvoření bonzáckého formuláře, na kterém zaráží na první pohled už jen to, že je anonymní, je přesně takovým prostředkem, který může dlouhodobě cítění společnosti měnit a nahlodávat. Bonzáctví bylo kdysi státem vysloveně podporované – a po krátkém intermezzu už znovu je,“ píše Šichtařová.

A pokládá si otázku, zda je velký rozdíl mezi udavačstvím na portálu Finanční správy a udavačstvím za protektorátu anebo ve stalinistickém Rusku. „Například když za nacismu lidé udávali jeden druhého, že ten a ten ukrývá někoho nepohodlného, také to tehdy bylo – technicky vzato – v souladu s tehdejším protektorátním právem. Ale právo nebylo totéž co morálka. A anonymní udavačství mohlo úplně stejně jako dneska klidně sloužit jedinému účelu: šikaně nevinných, nepohodlných obětí, či dokonce osobní pomstě,“ varuje Šichtařová.

„Nepouštíme náhodou státní podporou bonzáctví ze řetězu krakena a neuvolňujeme v lidech to zlé, co by se nikdy nemělo pokoušet?“ ptá se Šichtařová.

„Jestliže až dosud zastánci EET tvrdili, že EET by údajně mělo kultivovat podnikatelské prostředí, já tvrdím, že adorování bonzáctví ještě nikdy žádné podnikatelské prostřední nevylepšilo. Vždy jen podporovalo ovzduší vzájemné nedůvěry a podrazáctví,“ tvrdí Šichtařová.