Ve svém proslaveném vystoupení na debatě ve Slavonicích plukovník Foltýn, koordinátor strategické komunikace vlády, mluvil o části občanů, které nazval sviněmi. Přičemž debata se začala točit právě o použití tohoto termínu vůči spoluobčanům. A obrana Foltýna zase kolem toho, že ti, které definoval jako „svině“, skutečně svině jsou.

Obdivovat, omlouvat, blahořečit

Proto není od věci zanalyzovat z Foltýnova vystoupení ve Slavonicích více jeho výroků, a také, co mohou znamenat. Předně, Foltýn uvedl, že nejradikálnější část, tedy zřejmě ti, kdo jsou dle jeho slov „svině“, je jen 4,5 %. Projevil zájem, aby se tato skupina nezvětšovala, viz výrok: „Je potřeba ten příkop vykopat tak hluboký, aby do něj nespadli ti, kdo jsou na druhé straně.“ Dále řekl: „Bohužel jsme strašně zanedbali práci s vlastními spoluobčany. Bohužel ti lidé už se stali těmi zombíky na poli informační války a u těch nejradikálnějších už je potřeba ten příkop prohloubit a nechat ho tam opravdu hodně dlouho.“

Jenže proti tomu hovoří právě následující výrok: „Možná je potřeba si ještě říct, proč tu potřebu mají a proč tu potřebu může mít někdo, kdo ještě nepřepadl přes ten příkop. Proč vůbec někdo může obdivovat, omlouvat nebo dokonce blahořečit tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je třeba současný Putinův režim.“ Následoval výčet toho, jací jsou ti údajní obdivovatelé, obhájci a blahořečníci Putina.

Ale nikoliv to, co vlastně „obdivovat, omlouvat nebo dokonce blahořečit“ Putinův režim znamená. Na toto konto Foltýn příklad neuvedl. Koneckonců, nepadlo ani jméno. Z Foltýnových úst zatím nepadl výrok: „Pán ten a ten je svině, za výroky pronesené toho a toho dne.“ Zde není od věci zmínit často připomínaný fakt, totiž že výroky těch, kdo jsou obviňováni z šíření proruských narativů, se liší od těch, kdo z takových věcí obviňováni nejsou, pouze načasováním. Známý příklad je prezident, který hodnotí vojenskou situaci spíše realisticky. Po takových hodnoceních obvykle přichází smršť výroků typu: „Tak co, kdy se vymezíte proti prezidentovi?“ Tento argument je přitom ze strany Foltýna i jeho podporovatelů vymlčován.

Co tedy znamená obdivovat, omlouvat či blahořečit? Je to pochybování o zprávách západních médií? O výrocích z velení ukrajinské armády? Citace nepříjemných statistik? Spekulování? Klíč, podle kterého se rozhoduje, kdo skončí za příkopem, je nejasný. Byl nejasný už za Foltýnova předchůdce Michala Klímy. A je namístě se ptát, zda je nejasný záměrně, totiž aby u lidí podporoval autocenzuru. Zatím totiž existuje pouze jeden klíč, který vede k obvinění ze šíření tzv. proruských narativů. A to je, zda zpráva vyznívá pro Rusko pozitivně. Pokud někdo chce zprávu, která vyznívá pro Rusko pozitivně, sdělit bez obvinění z šíření proruských narativů, musí k ní dodat „kontext“, tedy ji bagatelizovat a vyložit ji tak, aby pozitivní vyznění zaniklo, případně ji doplnit jinými zprávami, které pro Rusko vyznívají negativně.

Foltýnova analýza nepřátel

Opět citace ze Slavonic: „Velmi často to jsou lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění anebo prostě mají jen životní smůlu. Nebo jsou to prostě jenom svině. (smích) Všichni tihle se domnívají, že pokud neuspěli v tomto systému, který je svobodný, který primárně preferuje samostatnost, odpovědnost, pracovitost a pokud možno poctivost, tak pokud v tomto systému neuspěli, tak možná by mohli uspět v systému, který na prvním místě preferuje loajalitu.

To je systém ruský, to je systém čínský, to je systém autokratický. A pokud existuje systém, ve kterém by možná nebyla potřeba vaše úspěšnost, schopnost, inteligence nebo pracovitost, ale stačila by vám loajalita, tak by pro tento typ lidí možná skutečně byl výhodnější. Oni vůbec nechápou, že v tom systému je špatné úplně vše. A u nich by to začalo. Ale předpokládají, že by jim přesto mohl vyhovovat. Anebo se prostě chtějí jenom mstít těm úspěšnějším.“

Foltýnova slova jsou bezpochybná. Totiž nevyjadřují žádné pochyby o systému vlastním. Ve slovech koordinátora strategické komunikace, který prohlašuje, že tento systém je svobodný, preferuje samostatnost, odpovědnost, pracovitost a poctivost, není ani náznakem zmíněna možnost, že by tento systém takový být nemusel. Není požadován žádný důkaz, žádná statistika, žádná metrika, podle které by se to, co Foltýn požaduje, měřilo, zda slova odpovídají skutečnému stavu. Stejně tak u loajality, kde Foltýn také nezmiňuje možnost, že by loajalita mohla být hodnocena výše než schopnosti i v našem systému.

Příkopy

„Z toho co jsem vyjmenoval, ti, kteří jsou svině, ti už se stali nepřáteli svého vlastního státu. A bohužel, tam je potřeba ten příkop. Ti, kteří jsou pouze zahořklí, smutní, opuštění anebo prostě mají smůlu, těm ještě by pořád mělo jít pomoct. Dokonce jsme povinni jim pomoct. Pokud to ovšem jde. A tam, kde na to už není čas, tam je potřeba karanténa. A to je ten hluboký příkop.“

Myšlenka hlubokého příkopu není nová. Slova Otakara Foltýna jako by z oka vypadla těm, která před lety hlásal cestovatel Daniel Přibáň, ovšem nikoliv z pozice vytvořené vládou. „Je potřeba nastavit tu hranici. Musíme ten příkop vyhrabat pořádně hlubokej a ty nejhorší za něj vyhnat. Většina lidí pak tam s nima nebude chtít bejt,“ uvedl v podcastu NKCJ i na sociálních sítích.

Víra