„Česká televize odvysílala pod názvem Co dokáže lež na druhém programu 23. května pořad o působení propagandy. Zazněly v něm sice dva hlasy protivící se jeho celkovému vyznění, ale byl natolik zdrcující, že by se dalo mluvit o ryzí propagandě svědčící o brutální nevyváženosti tohoto média,“ konstatuje Schneider hned na úvod svého textu.

V dokumentu se dozvíme, že nejznámějším serverem šířícím ruskou propagandu je server Aeronet, u něhož je takřka nemožné dohledat provozovatele. Zmíněny jsou ale i další servery. Jejich cílem je prý oslabit EU a západ obecně. Následně vyvolat v občanech EU nedůvěru k vlastním institucím. Tyto servery přitom neváhají sáhnout k pochybné žurnalistice.

„Zatímco tradiční média jako televize, rozhlas či noviny se stále snaží dodržovat pravidla klasické žurnalistiky, nové zpravodajské weby tato pravidla programově ignorují,“ je divák poučen.

Velkou zásluhu na tom, že se pozadí těchto webů začíná rozkrývat, prý mají nevládní organizace. Při těchto slovech sledujeme sídlo spolku Evropské hodnoty, do kterého přichází jeho nejznámější tvář Jakub Janda. Pod obrovskými vlajkami EU a NATO je představen jako „přední znalec toho, jak dezinformace vznikají a jak se šíří“.

„První velmi spornou větou v pořadu byla hláška, že v naší zemi „vládne bezpečí a blahobyt“. Tedy blahobyt – jak pro koho. A bezpečí? Vždyť v celém pořadu se mluví o hrozném nebezpečí! Možná je to první nahrávka na smeč komentátorům pro ilustraci, „co dokáže lež“. Ostatně takto prezentoval své úspěchy předchozí režim, než celkem plynule předal svou moc (takže někde ty zlozvyky přetrvaly),“ poznamenává dál Schneider.

• Celý komentář naleznete ZDE

Pořad podle něj připomněl minulý režim ještě jinak. Schneider např. poukázal na to, že v pořadu padla zmínka o demonstraci proti Miloši Zemanovi a červených kartách. Novinář Ondřej Kundra označil za nepravdivé tvrzení, že s touto demonstrací měla cosi společného americká ambasáda v Praze. Nejsou pro to dost silné důkazy. Podle Schneidera ale mezi touto demonstrací a ambasádou USA určitá nitka existovala.

• Záznam z pořadu ZDE

V dokumentu padne také jméno novinářky Sabiny Slonkové, která stvořila seznam vlivných organizací a osob v Česku, v jejichž historii lze nalézt ruskou stopu.

„Sabina Slonková zase aktivisticky vypracovává jakési seznamy proruských webů (někteří lidé bez seznamů skutečně asi nedovedou žít, aniž by si vzali poučení z historie; pokud ovšem právě ty temné stránky historie nejsou jejich vodítkem). Ty weby jsou podle ní význačnou prezentací svého ‚jedině správného vidění světa‘, což ona sama prezentuje s neomylností svého jedině správného vidění světa,“ píše dál analytik.

Schneider uznává, že Rusko využívá informace k prosazování svých záměrů, jenže totéž podle něj dělá i Západ. Pokud bychom si mysleli, že se to děje jen na jedné straně, lhali bychom si prý do kapsy. Za jeden z propagandistických nástrojů je označován také strach, resp. šíření strachu. A tady se podle Schneidera tvůrci dokumentu znovu chytili do vlastní pasti, neboť nechali kupříkladu premiéra Sobotku, aby před kamerami šířil strach z ruské propagandy. Tak to alespoň hodnotí analytik. A Sobotka podle jeho názoru není jediným politikem, který sehrál v dokumentu hanebnou roli.

„Ministr obrany Martin Stropnický sehrál v pořadu jednu z nejubožejších etud v životě. Naříkal, že kritika vnitrostátních neduhů, Evropské unie a NATO „není neškodná“. To má opravdu normalizační komunistický newspeak tak hluboce zažrán v genitáliích? Novodobí odhalitelé ruské propagandy pak sdělili úžasný objev, že Rusko chce, aby lidé o něm mysleli lépe. Třeba že není agresivní,“ rýpl si Schneider. 

Prostě a krátce, Schneider se v komentáři snažil ukázat, že pořad České televize byl vším možným, jen ne hledáním pravdy. Moderní „svazáci“ podle jeho názoru omílají stále stejná klišé. Tito svazáci se prý snaží manipulovat s veřejností tak, aby lidé ve volbách volili jen přijatelné kandidáty. Podstatou dokumentu ČT bylo teda podle Schneidera snaha manipulovat s veřejností.

„Každopádně jsme sledováním pořadu dostali dobrou lekci, co dokáže lež. Zejména je-li dobře placená. Vypovídá o protagonistech samotných, nikoliv o skutečnosti. Česká televize si tím vytvořila na jedné straně názorového spektra vakuum, které by mohla pokrýt, čímž by vznikl sice utrápený, ale přece jen zárodek diskuse. A ta je jednou z cest, jak zamezit destruktivní moci lži!“ uzavřel Schneider.