Urza svůj příspěvek uvádí výzvou „Sdílením tohoto statusu můžete zachránit životy“ a dále načíná slovy o tom, že „systém cen je fascinujícím komunikačním nástrojem“. Přirovnává jej k internetu, který „přenáší nejen informace, ale navíc i motivace“. Píše, že cenový mechanismus je jeden z největších vynálezů lidstva a zároveň nejdůležitější funkce peněz, která je „opomínaná zejména všemi socialisty, kteří peníze démonizují, či dokonce vymýšlejí svět bez nich, aniž tuší, k čemu slouží a oč by se připravili“.

Urza připomíná několik pojmů z ekonomie a píše, jaké dopady má to, že tržní cena je určena nabídkou a poptávkou: „1a/ Je-li něčeho nedostatek, stoupne cena, čímž pádem na tom lze dobře vydělat, což motivuje producenty ke zvýšení produkce. 1b/ Je-li něčeho nedostatek, stoupne cena, čímž pádem tím konzumenti začnou šetřit, dobře zvažovat nákupy ‚do zásoby‘, nahrazovat to substituty a podobně. 2a/ Je-li něčeho přebytek, klesne cena, čímž pádem na tom nelze tak dobře vydělat, což demotivuje producenty od (přehnané) produkce.2b/ Je-li něčeho přebytek, klesne cena, čímž pádem to konzumenti začnou více kupovat, případně i ‚do zásoby‘, nahrazovat tím jiné věci a podobně.“

Všechny tyto důsledky považuje Urza za pozitivní a píše, že tím sdělujeme na obrovské vzdálenosti, čeho je přebytek, a čeho zas nedostatek. „Vzájemně se motivujeme šetřit nedostatkovým zbožím a užívat přebytkové; motivujeme se vyrábět nedostatkové místo přebytkového,“ poukazuje.

„Volný trh je systém, který přetváří sobectví a touhu po vlastním zisku v efektivitu a hledání způsobů, jak být užitečný ostatním. To platí nejen v dobách hojnosti, ale i v dobách nedostatku; a zejména v dobách nedostatku je to zatraceně důležité,“ připojil.

A po delším úvodu se dostává k aktuálnímu tématu, jež má návaznost na šíření koronaviru. Zmínil jednu ze společností prodávající ochranné roušky po 25 korunách, ačkoliv ty normálně stojí 0,5 koruny (tedy 50× méně). „Jasně, chtějí se tím napakovat; ale zkusme na chvíli překonat závist, odložit na pár minut stranou své primitivní pudy a přemýšlet ještě o krok dál, než kam vede naše ‚spravedlivé‘ rozhořčení,“ upozorňuje.