„U nás ve městě jsem nepotkala jediného Němce, který by měl roušku. Místní chodí ven, shlukují se v parcích, někteří pořádají i party. Chránit se snažíme my z Česka, chrání se i další cizinci ve městě, třeba Vietnamci či Korejci, ale Němci na to kašlou,“ popsala pro Deník.cz Lucie Hnojská z Klatovska, která nyní žije v Německu v okrese Sonneberg v Durynském kraji.

Nejenže Němci nenosí roušky ani jinou ochranu, ale na lidi s rouškou se dívají se smíchem nebo až opovržením. „Když jsem teď jela vlakem s rouškou, tak na mě nějaká paní začala křičet, že pokud mám koronavirus, tak ať vystoupím. Vysvětlovala jsem jí, že rouškou chráním sebe i ji, a prosila jsem ji, aby byla tak hodná a taky si zakryla obličej, ale nezajímalo ji to. S rouškou jsme tu spíš za exoty,“ dodala.

Podobné zkušenosti mají i jiní Češi. „Němci se vůbec nechrání. My Češi nosíme roušky, oni se nám smějí, fotí si nás. Kamarád mi dokonce říkal, že jeho dcera dělá v továrně na výrobu součástek a tam jim roušky zakázali nosit, aby nešířili paniku,“ vypověděl Čech pracující v Bavorsku.

Podle Hnojské se ale postupně budou podobná opatření zavádět i v Německu. „Určitá opatření ale jsou. Například u nás ve městě už některé firmy zkracují pracovní dobu, v té naší máme jako zaměstnanci zákaz vycestovat za hranice, změnili nám kvůli tomu smlouvy. Už teď vím, že minimálně tři měsíce se do Čech nepodívám,“ řekla Hnojská a dodala, že povinnost nosit roušky začne platit alespoň pro zaměstnance obchodů.

Na závěr popisuje, že situace v německých obchodech je stejná jako u nás na počátku března. „V obchodech je to hrozné. Například v Lidlu u nás ve městě jsou taková opatření, že dostáváme lístečky a musím čekat, až zavolají číslo, abychom se dostali třeba k masu nebo aby na nás zbyl toaletní papír. Je to šílené, vybrakované. Člověk nesežene nic, pokud nestojí už v sedm ráno před obchodem. Takže lidi se nechrání, ale nakupují ve velkém,“ dodala.