Dnes začneme u našich východních sousedů, Slovenským rozhlasem a televizí, novou institucí, kolem níž dnes v tamním prostředí probíhají velké politické třenice a tance. „Ty jsou zejména v režii různých protestujících zájmových skupin, až to připomíná dění na přelomu let 2000 a 2001 v České televizi. Tedy vznik aktivity ČT, věc veřejná, posléze spacákové stávky se suchými toaletami, které na Kavčí hory dopravovali vybraní politici typu pana Rumla, paní Marvanové, paní Buzkové, pana Michaela Žantovského a dalších. Ti všichni tehdy říkali, že jde o svobodu slova, o svobodu projevu proti jejímu politickému zneužití, což jsou v podstatě tatáž slova, která dnes slyšíme ze slovenského prostředí při diskusích o bývalé RTVS, nynější STVR. Podobností mezi oběma událostmi je více. Jedna spočívá v tom, že tak jako tehdy u nás, i dnes na Slovensku pochodují po ulicích hlavního města nějací lidé,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Nejsou jich statisíce, jsou to podstatně menší počty. „A když si je nějakým způsobem trošku zrentgenujete, zjistíte, že se vesměs jedná o lidi, kteří jsou buď sami zaangažováni v byznysech kolem Slovenského rozhlasu a televize nebo z nich mají výnosy přes nějaké prostředníky. Každopádně jsou to lidé zájmoví, není to národ. Národ, který by jako jeden muž vystoupil na náměstí Slovenského národního povstání a vykřikl by do světa, že paní ministryně je zločinec, že pan premiér je zločinec, že to, co se děje s veřejnoprávními médii, je zločinecké. Většiny Slováků se toto nijak netýká, protože většina z nich nemá na provozu STVR žádný finanční zájem. Finanční stránka věci je první velmi podobný prvek. Druhý je politický. Určité politické kruhy na Slovensku – Progresívní Slovensko a tak – vystupují opravdu velmi kriticky vůči stranám, které vyhrály volby,“ poukazuje mediální analytik.

Poražení z voleb se snaží všechno otočit ke svobodě slova

A to, ať už jde o Smer, Hlas nebo SNS, které daly dohromady vládní koalici. „To je zase obdobná situace. I my jsme byli uprostřed vládnutí tzv. opoziční smlouvy ODS a ČSSD. To probíhalo relativně klidně, nebyly žádné větší excesy. Nicméně poraženým z voleb – Unii svobody, dnes na Slovensku Progresívnímu Slovensku – se to nelíbí a snaží se každou záminku otočit do směru, který ústí ve frázi o svobodě slova a projevu. Další podobnost spočívá v tom, jakým způsobem vystupují mimo veřejnoprávní sféru stojící média. U nás to byly noviny typu MF Dnes, Hospodářské noviny, Lidové noviny, nyní na Slovensku to jsou Denník N, Zoznam a z těch tištěných třeba SME. Čili média nalepená na minulou Matovičovu politickou garnituru nebo tu kýženou budoucí Šimečkovu. V každém případě to jsou média stojící jednoznačně proti stávajícímu systému vládnutí na Slovensku,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Konkrétním předmětem kritiky současnosti na Slovensku jsou dvě kauzy. „Obě směřují samozřejmě proti ministryni Šimkovičové a novému vedení STVR. Jedna spočívá v kritice, že nedovolili odvysílat rozhovor s odvolaným ředitelem RTVS, a druhá ve zkrácení záznamu reportáže z tiskové konference ministra Taraby. Tak já bych se na to podíval jinak. První část není úplně pravdivá, protože rozhovor s bývalým ředitelem nakonec odvysílán byl, takže se vedení STVR zachovalo velice gentlemansky. A co se týče samotného věcného kontextu, copak jsme viděli někdy při změnách na postu ředitele České televize, že by pánové Mathé, Puchalský, Chmelíček, Balvín, Janeček dostali hodinový prostor ve vysílání České televize pod vedením nového nastupujícího ředitele? No, neviděli. Dokonce, si myslím, že to ani nikoho nenapadlo, aby svůj osobní televizní boj přenášel na diváky přes televizní obrazovku,“ podotýká mediální odborník.

Je neodpovědné brát si pro politické zájmy za rukojmí médium

Na Slovensku jsou na tom zřejmě jinak. „I když je docela dobře možné, že ještě z nějakého kouta vyleze Petr Dvořák a začne torpédovat Jana Součka s nějakým podobným obviněním, kdožví. Ale mám pocit, že se všeobecná nekultura komunikování v politice i v médiích snížila do té míry, že už má každý pocit, že si může dovolit úplně všechno a že má na všechno absolutní nárok. Jenom on, nikdo jiný. Protivník už ne. A v tom je zásadní problém téhle společnosti. A co se týče reportáže pana Taraby, cožpak Česká televize nechávala vždy promluvit všechny zainteresované osoby v jakékoli kauze? To nemusí být jenom ministr, může to být někdo kolem kauzy s řekou Bečvou, do níž z nějaké chemičky unikla spousta jedu a otrávila tisíce ryb. Cožpak jsme slyšeli diskusi třeba mezi šéfem Dezy coby mediálně obviňované firmy a šéfem firmy Energoaqua, která byla ve vážném podezření, že ona způsobila únik jedu?“ ptá se Petr Žantovský.