Úvodem se Bobošíková věnovala materiálům, které o sobě zveřejnil Petr Pavel na svých prezidentských webových stránkách. Zveřejnil tam prohlášení o mlčenlivosti, které podepsal v roce 1987, a sice že pomlčí o všem, co s ním bylo projednáváno na Ministerstvu národní obrany. „Takovéto prohlášení jsme museli podepisovat všichni, protože bez tohoto prohlášení bychom vlastně nemohli ani absolvovat kurz, ani se na něj připravovat,“ zmínil Beneš. 

Následně se zabývají doporučeními pro kurz, která Pavel nezískal a která získal. Jaké má Beneš vysvětlení pro to, že čím byli lidé Petru Pavlovi blíže, tak ti doporučení nedávali, a čím byli výše a dál, tak ti doporučení dávali naprosto rychle a jednoznačně. „No, všecko to nasvědčuje tomu, že pan kapitán tehdy musel mít nějaký zvláštní způsob, jak získat ta doporučení v rámci toho uspořádání, protože výsadkový pluh byl podřízený přímo Vojenskému západnímu okruhu. A samozřejmě že velitel, jestliže dal nesouhlasné stanovisko, tak měl povinnost ho poslat dál a na tom západním vojenském okruhu už v podstatě, v souvislosti vzájemně zajímavé, byl jeho otec, který v podstatě pracoval na zpravodajské správě jako zpravodajský důstojník, a ten pravděpodobně našel cestu, jak tito lidé, kteří v podstatě měli tu pravomoc, to doporučení dali. Je to podle mého názoru trochu nesprávné, nebo bylo to nesprávné, protože jak jsem řekl, ten útvar měl to rozhodující slovo, ten útvar byl pro ten západní vojenský okruh a pro to řešení té části té politiky toho státu, to důležité, ty vyšší stupně samozřejmě měly takovýchto útvarů víc,“ dodal Beneš.