Obraz bývalých prezidentů ve vizuální paměti. Téma, o kterém v České televizi promluvila Andrea Průchová Hrůzová, přednášející z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a badatelka v Ústavu soudobých dějin Akademie věd. Prezentuje se jako „teoretička vizuální kultury“ a nyní tedy divákům ČT přiblížila vizuální obrazy bývalých prezidentů.

„Prezidenty si vizuálně pamatujeme,“ zahájila výklad akademička. Často se prý stává, že prezidenti jsou připomínáni v nějaké vizuální podobě, kterou si pak lidé zapamatují. „A takovým způsobem vzniká něco, čemu můžeme říkat kolektivní vizuální paměť,“ poučila diváky odpoledního vysílání.

Typickým příkladem je prý Tomáš Garrique Masaryk. Toho si lidé pamatují v roli učitele, nebo jako velitele na koni. „Můžeme se bavit, jestli ty obrazy ještě dnes mají emocionální náboj, nebo jsou ustanoveny tak, že se mohou až vyprázdnit,“ pokračovala teoretička vizuální kultury.

Vizuální paměť na prezidenty prý ovlivňují i jejich obrazy filmové. „Někdy jsou až karikovaní, třeba Klement Gottwald jako piják, nebo undergroundový živel Václava Havla,“ povšimla si.

Bez přerušení navázala vizuálním obrazem Václava Havla a jeho krátkých kalhot jako symbolu tranzice.

„Dostáváme se do doby, kdy společnost je polarizovaná a ty svoje pozice vyjednáváme prostřednictvím nějakých figur. A Havel takovou figurou určitě je,“ navázala.

Pak rozebírala, že totalita chce vládce ukazovat vždy jen v hezkých oficiálních obrázcích. „Autoritářství za mě nedává prostor té kontravizualitě,“ vysvětlovala.

Přijde jí také zajímavé sledovat, jak se „stále ještě současný prezident Miloš Zeman“ snažil prezentovat jako běžný občan. Středostavovský, spíš z nižší třídy. „Zatímco třeba u francouzského prezidenta Macrona vidíme takovou distinguovanou ležérnost, která je v něčem elegantní, elitní,“ srovnávala.

Prezidentský vizuál by podle badatelky měl zachycovat vážnost a důstojnost, ale s lehkým momentem sympatie.

U ženských představitelek státu se podle expertky klade na vizualitu větší důraz. „I na základě analýzy zpravodajství můžeme říci, že ženské političky jsou komentovány na základě jejich vzhledu,“ přitakala Průchová Hrůzová. V mediálním prostředí podle ní stále existuje „fenomén mužského pohledu“, ve kterém jsou ženy „zpředmětňovány a redukovány na jejich tělesné znaky“.

Zásadní změnu podle někdejší držitelky Fulbrightova stipendia dokázaly přinést Michele Obama, která přinesla ženský pohled a prezentovala černošské ženské tělo v pozitivním smyslu.

„Z mého pohledu mi přijde škoda, že když se tu objevuje zajímavá postava první dámy Brigite Macron, která je o několik let starší než její manžel, ale sama sebe prezentuje jako mladou ženu, tak vidíme, že ta její tvář je nepřirozená, byly tam asi provedeny nějaké zásahy. A je to škoda, ve chvíli, kdy se tu setkáváme se společností, která je silně ageistická, ve které přežívá kult mládí. A teď tu máme postavu, která by mohla přinést pohled, že můžeme oslavovat také jiná těla,“ zalitovala.

Její vystoupení vyvolalo na sociálních sítích ohlas už jen kvůli tématu akademického bádání paní Průchové Hrůzové.

„Teoretička vizuální kultury… Dobrej šolích,“ znělo Facebookem. Padly i poznámky, že teoretička vizuální kultury by mohla zapracovat především na vizuální kultuře vlastní.

Jiné spíše zaujalo, kolik živíme „zbytečných parazitů“ a padaly dotazy, jaký přínos má pro společnost studium těchto oborů.

A další se domnívali, že její vystoupení bylo vtipem či parodií.

Andrea Průchová Hrůzová je vedena jako badatelka a pedagožka spolupracující například i s Národním filmovým archivem nebo Ústavem pro studium totalitních režimů. Kromě toho založila „Platformu pro studium vizuální kultury Fresh Eye“.