Na úvod promítání filmu, který je vyroben v koprodukci s Českou televizí, autory Zuzanou Piussi a Vítem Janečkem, uvedl zástupce hostitele, neziskovky Johan, že jde o snímek „… o podnikání bývalého, současného ministra v možné demisi…“.

Začalo to herbicidem

Jakub Patočka představil přítomné jako autory námětu, spoluautory scénáře. „Film vznikl tak, že jsme v našich malých internetových novinách Deník Referendum, jehož jsem vydavatelem, zřídili reportážní oddělení a v roce 2014 jsme si řekli, že budeme psát o dvou největších majitelích deníků u nás – Andreji Babišovi a Zdeňku Bakalovi. V případě A. Babiše se ukázalo, že to bude tvrdší oříšek, a ze začátku jsme neměli žádný ostrý názor a předem hotovou představu, co je Andrej Babiš. Jako klíč jsme si vzali jeho volební slogan Řídit stát jako firmu a chtěli jsme přijít na kloub, co je zač tím, že zjistíme, jak to vypadá ve firmách, které on řídí. Zuzka začala shánět lidi, kteří s ním mají zkušenost, pracovali s ním nebo jsou šéfy v jeho firmách. To, co zjistila, bylo tak zajímavé, že jsme přizvali naše kamarády, jestli o tom nechtějí natočit film,“ uvedl na začátek diskuse ještě před „puštěním“ filmu Patočka.

„První mediálně známou postavou je sedlák Bohumil Rada ze Znojemska, kterému firma, již dnes Andrej Babiš vlastní, v rámci sporu o pozemky spálila úrodu herbicidem. Jeho příběh sledujeme ve filmu i v knize. Pak jsem se dostala k dalším podnikatelům, je to třeba bývalý ředitel Kosteleckých uzenin Jan Boček,“ informovala Zuzana Vlasatá. Plzeň je druhé město hned po Praze, kde se tato roadshow představila.

Magický Andrej s fluidem…

Bezprostředně po filmu začala diskuse. Jako první se přihlásila žena ve středních letech: „V čem si myslíte, že je to kouzlo Andreje Babiše, který přitahuje lidi, jimiž se obklopuje? Co to je za fluidum, že pro něj pracují třeba pan Zlatuška nebo pan Stropnický nebo i ten pan Telička, kteří mi připadají, že jsou to inteligentní lidi, kteří mají nadhled. Zaznamenali jste tu jeho magii, kterou si nemohu vysvětlit?“

Patočka na to odpověděl: „To právě píšeme v knize, v poslední kapitole. Faktory jsou dva, jednak že větší část lidí v republice je rozčarovaná z toho vývoje po roce 1989. I lidi, kteří by řekli, že je to lepší než za komunistů, a kterých je snad ještě pořád většina, prostě velká většina řekne, že si to představovali jinak. Nelíbí se jí, jak se politika tady vyvinula a sílí přesvědčení, že politické strany nereprezentují zájmy občanů. Do toho přichází ten Babiš a říká základní obraty, které si lidé povídají mezi sebou.“ Že politici kradou, že nereprezentují jejich zájmy, že si hrabou pro sebe na svém místečku, každý tam má nějakého mafiána…“

Něco říká a něco jiného dělá

Touto stylizací do určité lidovosti kombinované s tím, že sám sebe podle Patočky prezentuje jako úspěšného podnikatele, který vybudoval takovouto obrovskou firmu, ví, jak se tady má podnikat. „Toto mu dává určitý punc někoho, kdo na jedné straně má něco za sebou a na druhé straně říká věci, se kterými se podstatná část veřejnosti může ztotožnit. Do toho přichází aspekt, že lidé nemají nástroje, jak by mohli porovnávat slova se skutečností. Trvalo nám přes dva roky, než jsme byli schopni sepsat doklady o tom, že v tom jádru Andreje Babiše visí podle mne slovo podvodník,“ posteskl si Patočka. „Tak jako je sňatkový podvodník, tak je politický podvodník. Něco říká a něco úplně jiného dělá. Vztah mezi tím, co říká a co dělá, je podvod. Bohužel skrze média se to nevyjeví. Druhá věc jsou lidé, kteří pro něj pracují. Když se na to člověk podívá z hlediska Stropnického, kterému bylo šedesát, který má nesporně velké schopnosti, byl to jeden z předních diplomatů, určitě jeden z nejlepších polistopadových ministrů kultury. A chtěl by udělat něco ve veřejném zájmu, nějak prospět. Ale on ty příležitosti nedostane. Za minulé vlády TOP 09, která se tvářila tou nejlepší, tak za Nečasovy vlády ministrem kultury nebyl Stropnický. To byl jistý Besser, který musel skončit kvůli korupci. Tito lidé jako Stropnický nebo Zlatuška byli na druhé koleji a teď za nimi přišel Babiš, který velmi dobře věděl, že o všem podstatném bude rozhodovat on. Vždyť všechny lidi, kteří se mu nějak protivili, vyhnal hned po sněmu v roce 2013.“

Dále Patočka pokračoval slovy: „Oni v ANO mají rafinovanou marketingovou metodu. Tam, kde se to netýká jejich obchodních zájmů, tam dělají dobré věci, jak to veřejnost očekává, co lidé chtějí slyšet, co říkají a třeba i udělají. Ale tam, kde se to týká jejich obchodních zájmů, tam, kde Agrofertu na tom záleží ať již finančně nebo z hlediska budování impéria, tak tam jsou úplně nemilosrdní a současně dělají všechno pro to, aby se to ututlalo.“

Zuzana Vlasatá jej doplnila: „Od pana Rady jsme slyšeli historky, jak na začátku podlehli vábení pana Babiše, jak si je kupoval drobnými lichotkami. Opravdu se tváří jako veliký přítel, slibuje, má velikášské nápady.“

Více než hnojník za komančů…

„Mně připadá absurdní, že říká, že není politik, a že říká: používejte selský rozum. Ale když použiji selský rozum, tak vím, že politik je politik,“ vmísil se do toho člověk z auditoria. „On něco říká, ale myslí něco úplně jiného,“ konstatovala Vlasatá. Muž středních let poté doplnil: „Ono je to taky s novináři, takový Komárek. Dnes vystupuje v parlamentu. A jeho táta vzhlížel ke Castrovi.“
„Co když tedy zvítězí a posílí ještě více? Mně z toho vyplývá, že česká politická scéna přitahuje jenom takovéto typy. Vy jste nezažili komanče jako my. To byl hnojník! Ale říkám, že se s tím dnes nedá srovnávat, to je strašné, co je dnes…,“ povzdychla si žena středních let.

Patočka reagoval: „Jsem ten poslední, kdo by chtěl zpátky Topku a Odéesku. Hrozné je, že se to kumuluje u jednoho muže, který má obrovskou moc politickou, ekonomickou a ještě má ta média. V knize popisujeme také téma „daňového džihádu“. Oni využívají nástroj finanční správy, který se jmenuje zajišťovací příkaz. Byl to extrémní prostředek, když byl nějaký zločinec typu Krejčíře a byl strach, že uteče s penězi.“ A pak popsal princip. Dále pak také zmínil: „To je rozdíl Babiše oproti Kalouskovi, Sobotkovi, Chovancovi, komukoliv, na kterém najdete spoustu různých černých stránek, ale nikdo z nich nemá všechnu moc soustředěnou do svých rukou. Nikdo z nich není podobně bohatý jako Trump, který patří mezi tisícovku nejbohatších lidí na světě. Nemá média, která nám říkají, co si máme myslet. Když si zvolíme Babiše, tak se můžeme bát, protože on bude rozhodovat o osudech každého, kdo se mu znelíbí. A dělá to již dnes.“

O strachu

Patočka pak podotkl: „Lidé se strašně bojí. Já jsem byl teenager za pozdního komunismu. Pamatuji si určitý typ strachu, který byl spojený s tím, že některé věci se nemohou říkat veřejně, ale to, s čím jsme se setkávali při této práci, tak to byla síla. Máme tam lidi – zamlžené, upravený hlas a ti nás zapřísahali, že se nesmí za žádnou cenu nikdo dozvědět, kdo to je. Ohledně kroměřížské kauzy nám říkal jeden člověk, který se ozýval proti Uzeninám Kmotr, že měl za rok najednou sedmkrát finanční kontrolu a kontrolu celní správy a v předchozích letech nic takového neměl… Spousta lidí Babiše volila jako abstraktní naději.“

„Byl estébák a stejně jej lidé volí. A Slovák! A proč proti němu nezakročí EU?“ rozčilovala se další žena. A muž v davu na to: „Oni mají svých problémů dost.“
„Ale oni jsme i my!“ nedala se postarší paní. A tentýž muž na to: „To je snad náš problém, který si tady musíme vyřešit!“ Jakub Patočka si pak na závěr povzdechl! „Tohle se prý nedělo ani za ODS, že se třeba obcházela Česká inspekce životního prostředí. Novinářům se teď věří ještě méně než politikům…“