Do května dostávaly restaurace a hospody státní podporu, ale ta s otevřením skončila. Podle Pohlreicha se teď restauratéři pohybují na jiném trhu, než býval před covidem, a prý by si tento trh stále zasloužil nějakou podporu. „Ale čert to vem. Teď to bude podle mě natvrdo. Protože vnější peníze v tom nefigurujou a ten trh je hodně poškozený,“ řekl.

Červenec a srpen prý není nejlepší sezóna pro restaurace, ale turismus podle jeho zkušenosti funguje dobře a v restauraci má hosty jak z ČR, tak například ze Slovenska. „Já si úplně nestěžuju, bál jsem se, že to bude horší, ale musíme se pořád rvát, není to jednoduché,“ popsal situaci. Nějaká úmrtnost mezi restauracemi podle Pohlreicha bude, už teď ve vnitřní Praze zejí některá místa, kde bývaly restaurace, prázdnotou. A že zkrachují ti špatní a dobří zůstanou dle známého kuchaře nemusí být pravda. „Já myslím, že to trefí všechny stejně, protože ty peníze na tom trhu chybí všem stejně,“ míní Pohlreich a dodává, že by „nějaká forma podpory ještě chvíli píchla“. „Ale není, takže nemá cenu to rozebírat,“ řekl jedním dechem. Gastronomie se vzpamatovala vždycky a dle Pohlreicha tomu tak bude i teď.

Odhaduje, že v gastronomii teď chybí několik miliard, zejména od nepřítomných zahraničních turistů. Praha podle něj asi vždy měla více restaurací než by „potřebovala“, ale v tomto ohledu má šéfkuchař za to, že nejlepší řešení bude nechat trh situaci vyřešit. Že by došlo ke schválení podpory neočekává.

Česko prý čeká zdražování surovin a energií a také pracovní síly. „Je dost velký tlak na pracovní sílu, takže ty lidi to velmi dobře chápou a budou chtít dělat za větší peníze, než dělali v minulosti,“ říká s tím, že se mýlil ve své předchozí předpovědi, že se lidé budou naopak o práci obávat. „Zdražují všichni okolo nás, takže se asi bude muset s cenami něco stát,“ doplnil. Sám nic „brutálního“ nechystá, ale na ceny musí reagovat.

Strakatý nadhodil i praktiky některých restauratérů, kteří povolují jen platby v hotovosti. Pohlreich soudil, že se asi už hraje bez rukavic, ale nechtěl se vyjadřovat, protože zná jen svou restauraci. „Jak to maj všichni ostatní, upřímně řečeno, nepotřebuju vědět,“ poznamenal. Jemu samotnému k přežití pomohlo, že z okýnka prodávali jídlo „za cenu nižší než standard“ a také, že si dokázal dobře vyřešit rozvoz.

Podle něj nejsou restaurace moc drahé a opravdová „horní hranice“ v Česku ani neexistuje. Do takových restaurací se stejně chodí pro zážitek, míní. „Je to drahý, samozřejmě. Ale kdo z nás nikdy neutratil nezřízenou částku peněz za něco, co nepotřeboval?“ ptal se s tím, že zatímco někdo takto utrácí za koncerty, jiný za restaurace.