Štěpánek poukázal, že určitá skupina občanů každé čtyři roky očekává, že přijde ve volbách nějaký spasitel, což se ale nakonec nikdy nestane. „Vyskytuje se mezi námi totiž jisté procento lidí, kteří stále žijí v představě, že přijde nějaký spasitel, všechno zařídí, všechno dá do pořádku, učiní přítrž všem nepravostem, zamete s korupcí, promění vodu na pivo a nádavkem ještě bude prostému lidu servírovat pečené holuby rovnou do huby,“ míní. Výsledkem je pak podle hudebníka to, že se kvůli těmto lidem, které po vzoru Beckettova dramatu označuje za „čekatele na Godota“, „pak s naprosto neomylnou pravidelností vysílají do Poslanecké sněmovny stále stejný typ politiků, stále stejné politické slibotechny“.

Vždy je podle něho výsledkem to stejné a záhy se prý ukáže, že „ona nová spasitelská partička trpí úplně stejnými neduhy jako jakákoli jiná politická partaj před nimi i po nich, je jen v řádu věcí“.

„V každém větším kolektivu se totiž kromě slušných lidí vyskytují také hajzlíci, vezoucí se na vlně uměle vybuzené poptávky,“ dodává s tím, že po prázdných řečech nastává období, kdy tyto nové tváře začnou dělat sami totéž, co „nesmlouvavě a hlasitě kritizovali“.