Rozhodovat by měla o tom, zda dokument pošle k ratifikaci do Parlamentu. Česko úmluvu podepsalo v roce 2016. K tomu, aby začala platit, musí ji ratifikovat Sněmovna a Senát a podepsat prezident. ČR patří v EU k menšině zemí, které dokument dosud nepřijaly. Členské státy teď na začátku června odhlasovaly, že se sedmadvacítka k úmluvě připojí. Kabinet předem oznámil, že se ČR při hlasování zdrží.

„Předpokládám, že Istanbulskou úmluvu projedná vláda příští týden, a to 14. června 2023. Předpokládám, že ji vláda schválí a odešle k projednání do Poslanecké sněmovny, kde se o ní povede další politická diskuse,“ uvedl tento týden v tiskové zprávě ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Ve zveřejněném programu vládního zasedání bod k Istanbulské úmluvě ale není.

Dokument v ČR vyvolával silné emoce. Důrazně ho odmítli konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné. Minulé kabinety projednání a ratifikaci odsouvaly. O odklad požádal loni začátkem roku také Blažek, podle Deníku N to zdůvodnil potřebností politických debat. Teď tři lidovecká ministerstva a kvůli církvím pak také ministerstvo kultury navrhovala projednávání a ratifikaci znovu odložit. Vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková už dřív řekla, že se debaty vedou řadu let a není důvod k dalšímu odkládání. Pětikoaliční vláda pak v programovém prohlášení píše, že zajistí lepší ochranu obětem sexuálního a domácího násilí.

Text úmluvy odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.

Podle některých politiků Česko ve svých zákonech ochranu před násilím už má, nemusí tedy úmluvu přijímat. Experti a expertky na problematiku násilí či rovnosti žen a mužů naopak zmiňují, že podpora obětí i práce s násilnými osobami je v ČR nedostatečná. Zmiňují chybějící azylové domy či nedostupnost odborné péče po republice.

Dokument ratifikovaly čtyři desítky zemí, nedávno v době války také Ukrajina. Ratifikaci už dřív odmítlo Bulharsko či Maďarsko. Neprovedlo ji Slovensko. Od úmluvy odstoupilo Turecko. Podle ženských organizací je úmluva terčem dezinformační kampaně některých spolků i jednotlivců.

Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent případů.