„Poslední hodina dějepisu. Věk autoritářů. 2000–2024. V úterý jsem koupil knihu, dnes už jsem podle ní učil poslední hodinu s maturanty. Zkusím rozepsat a budu rád za kritické připomínky a šanci hodinu vylepšit. Zkusme kolektivně dát dohromady poslední hodinu dějepisu,“ uvedl český učitel, prozrazující na sociální síti pouze jméno Alex.

Autorem knižního díla, kterým se pro svou výuku inspiroval, je novinář z Velké Británie Gideon Racham, který v roce 2016 dostal Orwellovu cenu za politickou žurnalistiku. Ve své knize se zaměřuje na tzv. samozvané autoritáře, kteří se v poslední době stali jedním z nejvýraznějších rysů globální politiky.

Na domácím poli se podle autora knihy tito samozvaní autoritáři tváří jako ochránci obyčejných lidí před strašlivým vlivem globalistů, v zahraničí vystupují coby hrdé ztělesnění vlastního národa. A kamkoli přijdou, rozdmýchávají už tak dost silný kult osobnosti.

Učitel Alex se díky informacím nabitými z knihy Věk autoritářů rozhodl nabídnout žákům odpovědi na základní otázky: Jak a proč autoritářský styl vůdcovství vznikl? Jak pravděpodobné je, že uvrhne svět do války a ekonomického kolapsu? A jakých liberálních sil je namístě použít, aby celý trend autoritářství vůbec stihly zvrátit?

V hodině věnované tomuto tématu pouští studentům video o Rusku v 90. letech přes životopis bývalého ruského prezidenta Borise Jelcina, často označováného za toho, který dal světu Vladimira Putina. „Tím jsem získal dvě věci – dostali jsme se k archetypu autoritáře (Putin) a zároveň vzorec, jak se vládce dostává k moci, co tomu často předchází. Samozřejmě chaos a ekonomické problémy,“ uvádí učitel. S Borisem Jelcinem jsou v knize spojovány termíny, jako je korupce, bída a strach.

1. Video o Rusku v 90. letech přes životopis Borise Jelcina. Tím jsem získal dvě věci – dostali jsme se k archetypu autoritáře (Putin) a zároveň vzorec, jak se vládce dostává k moci, co tomu často předchází. Samozřejmě chaos a ekonomické problémy. pic.twitter.com/poT3i6zK5x

— Alex (@PanUcitel89) April 18, 2024

Po videu pak studenti hledají body, které vytvořily prostor pro vládu Putina. Rozebírají společně také charakter vlády Putina.

Následně přichází otázka na další autoritativní vládce a politiky, kteří vystupují podobně jako Putin a představují stejné hodnoty. Zde je na výběr ze škály fotografií politiků, jako je někdejší americký prezident Donald Trump, ruský prezident Vladimir Putin, maďarský premiér Viktor Orbán, turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, dále také premiér Izraele Benjamin Netanjahu, čínský prezident Si Ťin-pching, premiér Indie Naréndra Módi, bývalý filipínský prezident Rodrigo Duterte nebo bývalý prezident Brazílie Jair Bolsonaro.

Studenti hledají odpovědi na otázku, co mají všichni jmenovaní společného. Učitel Alex je poté „vzdělává“, že tyto politiky spojuje rétorika násilí, tolerance ke střetu zájmů a netolerance k novinářům a soudům. Zastávají nacionalismus (nostalgický) a kulturní konzervatismus. Výše zmínění autoritáři mají podle učitele společnou také netoleranci k menšinám, problém se zahraničním zájmem, jsou proti lidu a zákon ovládají elity. Společným ukazatelem pro ně také je, že je volí méně vzdělaní lidé. Lidem slibují stabilitu a prosperitu. Provází je konspirace a na lidi působí skrze sociální sítě.

3. Otázka pro studenty: Co mají všichni jmenovaní společného?

Odpověď: pic.twitter.com/1yKmQVultB

— Alex (@PanUcitel89) April 18, 2024

V poslední část hodiny se učitel se studenty věnuje finanční krizi z roku 2008, která podle jeho slov částečně „věk autoritářů“ vytvořila. „Ptám se proč a jak? (Bankovní elita nepotrestána, ‚lid‘ potrestán. Slib stability a ‚budeme zase skvělí, když mi dáte moc‘ atd.),“ líčí dále obsah své výuky.

„Zajímavý je, že zatímco na západě je to vše založený na negativních pocitech a očekávání, na východě je to založený na pozitivních očekáváních. A roli v tom ještě hraje ženy vs muži (přišli o své postavení a klasicky ‚mužské práce‘),“ dodává středoškolský učitel ke svým postřehům na závěr.

Ačkoli učitel Alex zůstává na sociální síti v anonymitě, své názory projevuje i na zřejmě svém webu tajnýučitel.cz. Zde se například věnuje působení ruské propagandy a dezinformační válce. Je také zmíněn v článku serveru Řízení školy jako pozitivní příklad učitele s dosahem na sociálních sítích.