„Jsem kulturní pracovník, raději si to nechám pro sebe. Jen pro sebe,“ říká chlapík v jakési síni hudební slávy v kulturním středisku v Terchové. V obci, kde se narodil Juraj Jánošík. Na Slovensku se aktuálně konají předčasné parlamentní volby a ParlamentníListy.cz jsou při tom. Takže i zde, v centru pohoří Malá Fatra, jsme zjišťovali názory Slováků.

Já nic, já muzikant

Na  mnoha lidech jsou znát obavy dát najevo své volební preference, a tak vyjadřují spíše obecné pocity frustrace z dosavadního vývoje slovenské politiky. Někteří mladí si v Terchové myslí, že se nic nezmění, tak proč by měli chodit k volebním urnám? „Nejdu k volbám, nechci z těch dost nesympatických lidí vybírat,“ sdělí servírka v restauraci nedaleko kostela svatého Cyrila a Metoděje, kde je po celý rok vystaven dřevěný pohyblivý betlém. „Kašlu na to, je to všechno zlo,“ řekne dívka, která čeká na autobus do Žiliny.

Ale ještě ke kultuře v Terchové. Kulturní středisko je součástí radnice a v druhém patře je jen v některých dnech otevřená expozice Jánošík a Terchová. Právě nad ní je zmíněná síň hudební slávy, kde jsem z pána marně mámil jeho volební preference. Nicméně k hudbě mi dal informací habaděj. Aby ne, když terchovská muzika letos slaví deset let od zápisu do nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO a on je členem vyhlášené kapely Ťažká muzika, jejíchž pět členů prý váží dohromady kolem půl tuny. Podle fotky vypátrám, že jde o Ladislava, který hraje na kontrabas.

V Terchové je na slavného rodáka, zbojníka, „co bohatým bral a chudým dával“, odkazů nespočet. Jánošík začal zbojničit až po vojenském angažmá, když mu bylo třiadvacet. Nejdřív s družinou okradl bohatého kupce z Žiliny a pak mnoho dalších kupců, šlechticů, duchovních, ale i ženu faráře či vdovu po císařském důstojníkovi. Po dopadení a odsouzení byl zavěšen na hák za levý bok. Filmů a seriálů o něm bylo natočeno více než deset. Ale tady stojí nad Terchovou s pověstnou valaškou celý z ocelového plechu. Měří 7,5 metru.

Fica a nestydím se za to

„Pozor!!! Jánošíkové suvenýry“ Dopravní značka s tímhle nápisem leží u skrumáže obchůdků se suvenýry, mezi nimiž je taky hospůdka U Ďurka. Dvě děvčata, která tam točí pivo, přestože hovoří velmi dobře slovensky, odvětí, že volit nemohou, protože jsou z Ukrajiny. Nicméně u sousedního stolu stojí dva starší pánové. Popíjením panáků borovičky oslavují v době oběda narozeniny jednoho. Jsou výřeční a otevření.

„Já volím Fica. Ať mu všichni nadávají, je mi to jedno. Ukažte mi slovenského politika, který za sebou nemá nějaké kauzy. Líbí se mi, jak dokáže vše říct z hlavy a nepotřebuje k tomu spoustu lejster a grafů,“ podotkne první. „Já to tam asi hodím SNS,“ dí druhý. Jde o Slovenskou národní stranu. „Já se za to nestydím. Většinou se stydí říct na rovinu, kohou budou volit, ti, co volí Matoviče. Takový už jsem odhalil čtyři,“ dodá první a k lepšímu ještě přidá vtip.

„Přijde k pasákovi jakýsi pán a říká, že musí projít přes tuto louku plnou krav. Pasák odvětí, že by mu to neradil. Chlapík zvýší hlas s tím, že není jen tak někdo, a z kapsy vytáhne legitimaci se jménem Igor Matovič. Pasáček jen pokrčí rameny. A tak se dotyčný vydá středem stáda. Tu se zarazí, protože na něj nasupeně zírá obrovský vůl a chystá se k útoku. Matovič zdrhá a řve na pasáka, co má dělat. Ten na něj: ‚Ukaž mu legitimaci, ty k****e!‘“

Předvolební kaleidoskop

Ještě v Žilině jsem nedaleko Mariánského náměstí narazil na dva Fiaty 500, což je právě symbol Matovičovy strany Obyčejní lidé a přátelé, zkráceně nazývané OL’ANO. Dostal jsem tam časopis s titulkem „Vyhrají lidé nebo mafie“, který vypadá a vyznívá jako lehce bulvární černá kronika. Do voleb jde strana v trojkoalici se stranou Za Lidi a Křesťanskou unií. Ostatně jedničkou kandidátky OL’ANO je Erika Jurinová, která se stala v roce 2017 historicky vůbec první župankou, tedy předsedkyní Žilinského samosprávného kraje. A Matovič, ten je až na posledním, 150. místě kandidátky.

„Dcera mi říkala, že se lidé musejí dozvědět, jak Fico manipuluje národ, že vám sebere stoličku zpod zadku a vy ho budete velebit. Cítím potřebu to nyní dokončit kvůli budoucnosti dalších dětí,“ apeluje na voliče v rozhovoru ve zmíněném časopise maminka Martiny Kušnírové, která byla v roce 2018 jako jeho snoubenka zavražděna společně s investigativním novinářem Jánem Kuciakem, Zlatica.

Naopak na stránkách strany SMER – sociální demokracie její předseda Robert Fico třeba píše články s titulky: „Zelenského a Ukrajiny začíná mít svět plné zuby, protože jsou nevděční a ještě i nenažraní!“ anebo „Není čas na pubertální experimenty progresivců, novou vládu čekají náročné úkoly vyžadující odbornost a zkušenosti“. Ve vile Kamila v Terchové, kde je to fakt bezva, mi při snídani pár z jižního Slovenska sdělí, že určitě nebudou volit ani Fica, ani Matoviče. „Škoda že jeden člověk dokáže zničit pověst celé strany. OL’ANO bych totiž jinak volila,“ dovysvětlí ona, ale konkrétní stranu, které „to hodí“, nesdělí.

Mnoho děr a vlídná podnikateka

Jdu podél říčky Varínky od megasochy Jánošíka k dírám. A není to ta nejkratší cesta. V obci Štefanová zahnu do vršků. Vykašlu se na Horní díry, projdu si dost náročné a dobrodružné Nové díry – cestou mě pak sprdne několik turistů, že nazpět se tudy nechodí – a projdu Jánošíkovy díry. Jde o úžasné soustavy soutěsek v rezervaci Rozsutec. Nakonec se přes vesničku Bílý Potok vracím do „Jánošíkova“.

Stavím se po cestě v obchodě Raj vín. Paní vedoucí Zuzana tam prodává výborný burčák. A koho bude volit? „SaS, Richarda Sulíka. Velmi si jich vážím a nám podnikatelům se hodně snaží pomáhat. I když, jaká já jsem podnikatelka. Barák jsme postavili s manželem a v obchodu trávím každý den deset hodin denně. Pořád jsme v červených číslech. Když jsme se z nich skoro dostali, přišel covid, a tak se opět hrabeme nahoru. Je to řehole. Tak si tedy podnikatelku nepředstavuju,“ zasměje se sympatizantka strany Svoboda a solidarita.

Prý by ráda naučila místní na víno, přestože pořád „chlemtají“ tu svou borovičku, ale je to běh na dlouhou trať. Obchody jí pořád zachraňují lufťáci, kteří mají v okolí postavené chaty. Nakonec uzavírám kruh nedaleko plechového Jánošíka. Dívka v obchodě se sýry sdělí: „Já se rozhodnu, až půjdu k urně.“ Předčasné volby na Slovensku budou prostě ostré jako Jánošíkova valaška a čarovné jako jeho bájný opasek.