Na začátku reportáže jsou diváci seznámeni pomocí infografiky s tím, že aktuální volební výsledek komunistů 7,76 % a zisk 15 mandátů je jejich nejhorším od roku 1921. KSČM si však vyjednala 24 pozic ve sněmovních orgánech, tedy nejvíce ze všech stran přepočteno na jednotlivý poslanecký mandát. „Pozice KSČM je v současné době v relativním slova smyslu historicky nejlepší. Pokud bychom dělili počet postů počtem jejich mandátů, které získali ve volbách, tak si určitě vedou nejlépe,“ řekl v reportáži Petr Dudek, dramaturg Českého rozhlasu a spoluautor knihy Kdo ve stínu čeká na moc, která se zabývá pozicí komunistů po roce 1989.

Autoři dále zmiňují skutečnost, že s komunisty se začalo vyjednávat o účasti na vládě. Věc dříve nemyslitelná. „Je to pro ně završení jakési dlouhodobé snahy o legitimizaci komunistické strany v českém politickém systému,“ popisuje politolog Daniel Kunštát, autor knihy Za rudou oponou, která analyzuje porevoluční vnitřní vývoj ve straně. K tomu KSČM pomáhá i relativně široká veřejná akceptace jejich působení na politické scéně. „Nějaká vláda s podporou KSČM je přijatelná pro zhruba 40 %. Je to v populaci zhruba půl na půl mezi lidmi, kterým to vadí a kterým to nevadí,“ dodal na téma přijatelnosti komunistů sociolog Daniel Prokop. Za smířlivějším postojem ke KSČM vidí odborníci fakt, že od sametové revoluce je to již 29 let. Roli „strašáka“ navíc na politické scéně převzalo hnutí SPD, poznamenává autorka reportáže Kristina Ciroková.

„Komunistický režim nechal v Československu z politických důvodů popravit 248 lidí. 327 jich bylo zabito při útěku přes hranice. Dalších 4 500 jich zemřelo ve věznicích. Z politických důvodů bylo odsouzeno přes 205 000 lidí. Nesvoboda trvala dlouhých 41 let,“ vyjmenovává Ciroková a podotýká, že komunisté přesto na tu dobu vzpomínají v dobrém. V reportáži jsou poté přehrány ukázky z nedávných projevů komunistických činovníků. „Soudružky a soudruzi. Zkušenosti plynoucí z vítězného zápasu KSČ, pracujících a lidu naší země v únoru 1948 jsou zdrojem inspirací pro naše hnutí i v současnosti,“ říká na březnové nahrávce Milan Krajča, člen výkonného výboru KSČM Praha 3. „Rozhodně nepatřím k těm, kteří by odsuzovali tu minulost. Já patřím k těm, kteří říkají: ‚Ne všechno bylo v pořádku.‘ Spoustu věcí bylo potřeba udělat jinak. Ale to, co prospívalo lidem, a toho bylo hodně, tak to se mělo podržet,“ pronáší na dalším záznamu Miroslav Grebeníček.

„Komunisté se nezměnili v jedné věci. Ten předlistopadový režim dále vnímají jako pozitivní. Ten jejich pohled je minimálně shovívavý a v některých kruzích jednoznačně kladný,“ komentuje situaci politolog Kunštát. „Z kdysi prosperujícího Československa se soběstačným zemědělstvím, vyspělým průmyslem, kvalitním zdravotnictvím a vzdělávacím systémem… zbyl rozkradený stát, jehož zisky plynou do zahraničí a do soukromých kapes všehoschopných. A ještě to hrdě nazývají svobodou a demokracií,“ hřmí na pódiu během prvomájových oslav 2017 Marta Semelová. „Komunisté nepřipustili svou historickou vinu,“ glosuje situaci rozhlasový dramaturg Petr Dudek. V reportáži je dále odkaz na komunistickou rétoriku, která v nezměněné formě přetrvává do současnosti. „Práci čest. Pamatujete ten pozdrav?“ ptá se na videozáznamu Jiří Dolejš, poslanec KSČM. „Tato hesla jsou neustále opakována, protože mají být upomínkou toho, že současná KSČM dosud opatruje dědictví předlistopadového politického systému včetně hesel, která ten systém neustále vyhlašoval,“ komentuje to politolog Kunštát.

Dalším bodem tématu byla návštěva Miloše Zemana na sjezdu KSČM. Redaktorka připomíná, že šlo o první polistopadovou návštěvu prezidenta na komunistickém sjezdu. Prezident na něm ke komunistům mimo jiné pronesl pozdrav tohoto znění: „Vážený soudruhu předsedo, milý Vojto, vážené soudružky, vážení soudruzi.“ Ciroková v prostřihu na archivní záběry mluví o tom, že mezi komunisty dále žijí myšlenky Karla Marxe, včetně snah o zrušení soukromého vlastnictví a nastolení beztřídní společnosti. „Marxismus se zabývá zájmem většiny. Zájmem těch, kteří se živí prací svých rukou, svých hlav a jsou představiteli té většiny společnosti. Na tom také Karl Marx s Bedřichem Engelsem založil všechny ty úvahy, které k tomu vedly,“ pronáší na záznamu z loňského roku předseda KSČM Vojtěch Filip.

Pořad dále varuje před tím, že se nezměnil ani styl, jakým komunisté hovoří o svých politických oponentech. „Havla si vybrali jako praporečníka. A čím více ho my budeme mlít a pronásledovat, tak tím větším hrdinou on bude. Západ by z Havla chtěl udělat polského Walesu,“ říká Milouš Jakeš v legendárním projevu na Červeném Hrádku. „Oni taky byli smeteni takovým tím póvlem, jako byli ti Havlové a ti disidenti,“ říká na tři roky starém záznamu Miroslav Grebeníček. „Komunisté mu nejsou schopni přiznat ani část úspěchů, třeba v mezinárodní politice,“ komentuje to historik Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek. „Imám a hlavní dalajláma sametu přeci prohlásil, že v tomto státě vládne blbá nálada… Postavy, které byly jakousi intelektuální dekorací sametu, všelijakých liberálních žvástů, prostě všichni tito kvaziliberální vrtichvosti,“ zní z úst Josefa Skály z dalšího videoúryvku. V podobném duchu vrcholní politici KSČM komentují i současný kapitalismus.

Nyní jsou ale komunisté blízko podpoře vlády Andreje Babiše, druhého nejbohatšího podnikatele v ČR, jak doplňuje redaktorka Ciroková. „To jste teda levičáci, když se spojíte s oligarchou!“ vykřikuje na záznamu z víkendového sjezdu KSČM nespokojený příznivec strany. „To je skutečně významný historický paradox, že pokud bude KSČM zapojena do vládní konstelace, tak to bude v čele s arcikapitalistou Andrejem Babišem,“ komentuje dění politolog Kunštát.