„Včera jsem byla celý den na cestě na Oravu do Námestova a zpět. Dovolte tedy pár úvah z cesty po Slovensku,“ začala svůj příspěvek na sociální síti Magda Vášáryová.

„Všichni píšeme o velkém otřesu pro Slovenskou republiku – všichni lidé, s nimiž jsem se setkala, a byly jich stovky, byli klidní, nikdo nevzpomněl tragédii. Na Oravské přehradě se lidé bavili, děti tancovaly, ženy v kroji zpívaly, ochotně s námi lidé klidně diskutovali. Můj současný závěr – jako by se nic nestalo,“ poznamenala.

„Zajímavé je konstatovat, že naše politická scéna jde opačným směrem a není připravena na jakékoliv otřesy. Vláda utíká k lůžku těžce zraněného pacienta a žádá jej o pokyny. Aspoň větu, slůvko, co dělat. Bez šéfa se neodvážíme udělat ani krok. Moje otázka – svět okolo nás se připravuje na těžkou, geopoliticky nepředvídatelnou konfrontaci, a my nevíme, zda má ministr vnitra odstoupit, nebo dostat metál za to, že jeho podřízení psychicky zvládli nechat střílet na předsedu vlády?“ nakladla otázku Vášáryová.

„Jako bychom se spoléhali na výhody krátké paměti, ba přednosti usilovného zapomínání na to, kdo lže, kdo je nevychovaný, kdo je škůdcem. (Mimochodem. Při včerejší diskusi všichni rezignovaně souhlasili, že roky vysvětlují mezi lidmi a ve školách, co je to parlament a jeho evropská verze, a za pár týdnů si i tak skoro nikdo nic nepamatuje. Krátká paměť funguje.),“ napsala.

„Moje otázka: Proč je to tak? Je to jen u nás? Je to výhoda? Přednost naší společnosti v těchto časech, kdy se rozhoduje, jakou Slovenskou republiku budeme mít? Vrátíme se tedy do Kocourkova spolu s Ťapákovci, abychom se vrátili do 19. století, které začíná vládnout v našem orgánu pro kulturu? Ale to bude bez těch klidných a normálně se chovajících lidí, laskavých vůči svým dětem, milých vůči svým spoluobčanům, těšících se ze slunečné pohody, které jsem včera pozorovala u Oravské přehrady,“ dodala.