Nemoc, která v minulosti způsobovala v Evropě epidemie, při kterých umíraly desítky tisíc lidí, převážně dětí, se vrací. V České republice se od začátku roku potvrdil černý kašel u více než tří tisíc osob, což je nejvíce od 60. let minulého století. Po šedesáti letech jsme tedy vystaveni hrozbě choroby, o níž už bylo zvykem hovořit jako o nemoci minulosti. Evidentně zaskočené je ministerstvo zdravotnictví. To na páteční tiskové konferenci ve snaze zklidnit situaci ústy hlavní hygieničky Pavly Svrčinové tvrdilo, že neočkované nesmí posílat ředitelé škol domů, ačkoli se v jimi navštěvované třídě vyskytl černý kašel. Ministerstvo zdravotnictví tímto vzkázalo, že se není třeba řídit vyhláškou, která postup v takovém případě podrobně popisuje. Přitom si ji v minulém roce samo novelizovalo, ale teď se vyhláškou samo odmítá řídit!

Rezort zdravotnictví ve spěchu a bez uvážení reagoval na situaci v Praze, jejíž krajská hygienická stanice informovala školy o postupu pro případ, že se u nich objeví nemocný žák. Tedy doporučila z konkrétní třídy, kde se laboratorně potvrzený případ objeví, odeslat domů neočkované děti. Vzhledem k povinnému očkování by se to mohlo týkat třeba jednoho žáka. Hlavní hygienička toto stanovisko odmítla s tímto zdůvodněním: „Vyhlášce je nadřazen zákon, který říká, že se má při opatřeních postupovat na základě posouzení rizika, a toto bylo ze stanoviska Hygienické stanice hl. m. Prahy vynecháno“. Přitom vyhlášky – stejně jako tato o epidemiologické bdělosti – se vydávají proto, aby detailně popsaly to, co se do zákona kvůli své obsáhlosti nevejde, a aby sloužily jako co nejpodrobnější návod pro to, jak postupovat.

Zvyšuje se podíl osob s menší či žádnou imunitou

Nemělo se tedy jednat o plošné vykazování dětí ze škol. Jen by v případě výskytu černého kašle v konkrétní třídě hygienici neumožnili neočkovanému dítěti, pro které by tato nemoc byla rizikem, aby po dobu 21 dnů školu navštěvovalo. Samotná rychlost i obsah sdělení ze strany ministerstva zdravotnictví i hlavní hygieničky mohou souviset s jejich důvodnými obavami, že by se ze tříd mohly vykazovat ukrajinské děti, což by bylo politicky problematické. Je dobré si ale připomínat slova předsedy České vakcinologické společnosti Romana Chlíbka, který už v roce 2022 v prvních měsících poté, co do Česka dorazily statisíce ukrajinských uprchlíků, varoval před jejich nízkou proočkovaností. Vzhledem k tomu, že jim chybí základní očkování proti mnoha nemocem, varoval v rozhovoru pro Deník.cz především před spalničkami, právě i černým kašlem, případně před tuberkulózou.

Vysvětlení pro prudce rostoucí počet případů černého kašle v Česku, což více než 60 let nepamatujeme, má i profesor Jiří Beran, ředitel a vedoucí lékař Centra očkování a cestovní medicíny v Hradci Králové. „Především je to dáno nízkou efektivitou současných vakcín a tím, že lidem, kteří pertusi prodělávali v dětství a nebyli ještě očkovaní, je cca 67 let a výše. Prodělání onemocnění zanechávalo u nich dlouhodobou imunitu. Tato, k pertusi vcelku rezistentní, skupina osob se stále v populaci zmenšuje a zvyšuje se podíl osob s menší či žádnou imunitou. Jednou za několik let se populací prožene onemocnění černým kašlem a sníží se tak počet vnímavých. Tak jak to probíhá nyní u nás, tak to probíhá podobně v Bulharsku, Makedonii, Černé Hoře, Španělsku a dalších zemích,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz epidemiolog Jiří Beran.

Při pozdní léčbě nastane stádium záchvatovitého kašle

Může se podělit i o vlastní zkušenost s příznaky a průběhem nemoci, protože se s černým kašlem sám potýkal. „Černý kašel jsem prodělal asi před 15 lety. Začíná jako lehké a hlavně časté, nepříjemné pokašlávání, které relativně vzdoruje jakékoliv symptomatické léčbě a v té době je vhodné nasadit antibiotika. Mně diagnostikoval onemocnění pan profesor Havlík při telefonátu, kdy jsme spolu probírali nějakou publikaci, já pokašlával do telefonu, a on mi povídá: ‚Jirko, ty máš pertusi‘. Předepsal jsem si patřičná makrolidová antibiotika, ale již bylo pozdě, a tak jsem přešel do záchvatovitého stadia kašle. To nebylo nijak příjemné, zvláště v noci. Z mého pohledu bych onemocnění charakterizoval u zdravého člověka jako ‚otravné‘,“ vzpomíná na prodělanou chorobu, k níž přišel při sportu.